Alfa Romeo 1900C Sprint: Alfa hory přenáší
Jaké to je nechat se svést Monicou Belluci na čtyřech kolech? Stačí trochu citu, nebo to chce odvahu? Dá se vůbec nezamilovat? Tohle jsou přesně ty otázky, na které nedostanete odpovědi. Ale může vás potěšit příběh jednoho rozpustilého rendez vous s Alfou 1900C Sprint, co začalo i skončilo v garáži. A mezitím se děly věci…
Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Měl to být normální čtvrtek, věnovaný běžným pracovním činnostem a večer možná pivku na spláchnutí prachu cest. Jenže když je první ranní zprávou informace o ruské invazi na Ukrajinu, člověk si prostě nevychutná ani kávu a cigaretku. Naopak, smutek a beznaděj nás s fotografem Ondrou zasáhly naplno. Zbořené iluze jistot a chmurný pohled do budoucnosti nám zatížily mysl a srdce se zalily smutkem. Rozhodli jsme se, že si budeme ještě intenzivněji užívat každý okamžik svobodného života a pokud možno ho sdílet s lidmi, kteří nám rozumí – tedy i vámi, benzinově naladěnými nadšenci všech věků a pohlaví. Po vydatné snídani jsme vyrazili do garáže.
Neokoukatelné tvary skoro 70ti leté krásky naznačovala jen silueta, oblé, ženské tvary prozatím zůstávaly skryté pod plachtou. Už její samotné odkrývání v citlivé duši okamžitě vyvolává pocit radosti a blaženosti. Za necelou minutu jsme odhalili veškerou sošnou krásu sportovního kupé Alfa Romeo, jednoho z nejkrásnějších aut všech dob a připomínkou té nejlepší italské designové školy 50. let.
Rituál oživení
Když jsme po chvilce zavřeli pusu, následoval klasický rituál – v kufru vlevo v podběhu utáhnout odpojovák baterie, zkontrolovat stav oleje, tlak vzduchu v pneumatikách, do nádrže nalít jednu z nejcennějších komoditu současnosti (samozřejmě 100oktan s příměsí olova) a uvelebit se na měkkém sedadle při nečekaně dobré a přirozené pozici za velkým volantem. Mačkám spojku, pravou rukou nacházím neutrál. Klíček vlevo do zapalování (vždycky si vzpomenout, který to je…), hlavně jemně, pomalu, vytáhnout sytič (nejdřív ho najít, člověk už není tak zvyklý), zapnout zapalování a startovat. Startér se zpočátku převaluje strašně pomalu, po chvilku protočí motor, přidám malinko plynu. Čtyřválec zaburácí do výfuku a zase zhasne. Tak znovu, probouzení po dvou měsících vyžaduje cit a trpělivost. Na druhý pokus se rozbuší všechny čtyři písty, z výfuku vylétnou saze (doslova) a já plynem citlivě krmím karburátor. Sportovní zvuk je esencí, vibrující karoserie rozechvívá mé tělo vidinou blížící se extáze.
Zahříváním a pečlivým sledováním otáček trávíme nekonečně krásné minuty. Pak je čas vyrazit ven. Volnoběh je stále zvýšený, opatrně posunuji páku na sloupku volantu v jemné dráze a řadím jedničku (k sobě a nahoru). Spojka je ostrá, ale „chytám to“ a Alfa se dává do pohybu. Stála sice jen dva měsíce, ale i přesto je pocitově ztuhlá. Ještě jí nechávám prohřát, do kufru přidávám kanystr s benzinem, hasicí přístroj, nějaké nářadí, hadr a startovací kabely. Baterie je nová, ale člověk nikdy neví a zvyk je železná košile.
Jedeme
Po omylném zapnutí stěračů, co se začaly líně válet po čelním skle, správně nacházím páčku světlometů. Z výfuku se ozývá ta typicky lahodná chuť, jakou v sobě mají snad je italské sportovní motory. Bez ohledu na věk. Ladné kupé proplouvá městem a v dopolední šedivé dopravě působí jako zjevení, ikona italského renesančního mistra. Je vlastně až nepatřičně krásná, až příliš vyzývavá, možná nadpřirozená. Jak nám ty ulice v posledních letech zevšedněly…
Brzy opouštíme ospalé dopoledne malého města se všemi jeho obdivnými i závistivými pohledy a krajina se vlní kopci a prázdnými stužkami asfaltu. Skoro zapomínám na všechny problémy světa, citlivé řazení mě pohlcuje, síla motoru opájí a jeho zvuk rozeznívá nejkrásnější symfonii potěšení.
Historie
Alfa Romeo 1900 neboli Millenove byla pro italskou automobilku po Druhé válce zásadním novým modelem. Její produkce začala v Portellu v roce 1950, kdy došlo také k představení nejnovějšího designu od Oracia Satta, kde jinde než v rámci pařížského autosalonu. Modelová řada 1900 navazovala na úchvatnou Alfu 6C, ale na rozdíl od ní využívala místo šestiválce nový řadový čtyřválec, samozřejmě se dvěma vačkovými hřídeli a rozvodem DOHC se dvěma ventily na válec. Auto bylo jednoduché, lehké, prostorné, ale i rychlé a sportovní. Motto mluvilo jasně: rodinné auto, co vyhrává závody… (Jenže to je na úplně jiný příběh a zde stačí doplnit, že závodních úspěchů bylo požehnaně). Millenove byla první Alfou Romeo vznikající na výrobní lince, prvním produkčním modelem se samonosnou karoserií a prvním vozem značky s volantem vlevo. Dle očekávání byla přijata s nadšením. O rok později přišlo corto s kratším rozvorem a slavné italské karosárny se vrhly do práce, aby nám zanechaly stovky nádherných kousků zvučných jmen. Mezi nimi jsou i slavnější kreace než představená Pinin Farina, ale právě tento čistý, jednoduchý a přesto žensky krásný design je mému srdci nejbližší.
Karosárny
Konceptu se brzo ujala celá řada zvučných jmen italských karosářských mistrů, a to hlavně díky Iginiovi Alessiovi, tehdejšímu šéfovi značky. Ten chtěl zachovat nezávislý italský karosářský průmysl, který začal být ohrožován právě přechodem na samonosnou platformu šasi. V letech 1951 až 1958 nechal postupně vyrábět pět verzí šasi Alfy 1900, a to právě pro potřeby nezávislých karosářů. Ti nejčastěji využívali verzi s krátkým rozvorem (C jako corto) o délce 2500 mm.
Karosárna Touring dostala kontrakt pro výrobu sportovního kupé 1900 Sprint a Pinin Farina vyráběl elegantní čtyřmístný kabriolet a taktéž kupé. Díky dostupnosti šasi se ovšem do práce pustila celá řada dalších karosářů: Carrozzeria Zagato stvořila malou sérii kupé s označením 1900 SSZ (celkem 39 kusů, dva Spydery), určenou pro závodění a rozeznatelnou dle „double-bubble“ střechy a hliníkové karoserie. Vznikly i jedinečné kousky série Bertone BAT a různé scifi kreace, například spider Astral od karosárny Boneschi, Ghia-Aigle ze švýcarského Lugana postavila Barchettu (neboli Boat Car) s designem od Giovanniho Michelottiho a Ghia postavila 18 specifických kupé, z nichž jedno velmi dobře známe – zlaté Supergioiello, které si můžete připomenout zde.
Nejvíc kupé karosoval Touring, i proto jsou v nabídce nejčastěji. Vzniklo jich přes 800 kusů, kdežto představená Pinin Farina je pouhým jedním ze 101 vozů, které vznikly v letech 1952-1953. Je tedy výrazně raritnější, navíc se jich dochovalo zřejmě jen 36 kusů. Zkrátka a dobře, bavíme se o velmi raritním voze, receptu na potlačení všech chmur a ryzí řidičské potěšení.
Ještě doplním, že výroba modelu skončila v roce 1958 a celkem v Portellu vzniklo přes 17 000 kusů Alfy Romeo 1900 všech verzí. Některé zajímavé kousky si můžete prohlédnout v Museo Storico Alfa Romeo v Miláně.
Výkon a radost
Hodí se doplnit, že pod kapotou modelu 1900 byl sice vždy čtyřválec, ovšem i ten procházel vývojem. Základní 1900 využívala motor o objemu 1884 cm³, který dosahoval dle použitého karburátoru výkonu 80 až 90 koní. Silnější verzí 1900 se stala 1900 TI, tedy Turismo Internazionale, která se objevila v roce 1951. Se zvýšeným kompresním poměrem (ze 7,5 na 7,75:1) a dvoukomorovým karburátorem Weber 40 DCA 3 dosáhla výkonu 100 k při 5500 otáčkách. Maximální rychlost povyskočila ze 150 na téměř 170 km/h. Verze se dvěma karburátory Solex 40 PII dosahovala podobných hodnot. T.I. bylo úspěšné v závodech, například v roce 1954 obsadilo v silničním závodě v Mexiku prvních pět pozic!
V letech 1953 až 1958 vznikaly silnější série 1900C Super Sprint, již s dvoulitrovým motorem, převrtaným na 1975 cm³ a výkon dosáhl na 115 koní (v některých případech i trochu víc) a maximální rychlost 180 km/h. Zajímavostí je, že kupé kromě silnějšího motoru dostalo i pětistupňovou převodovku se řazením na podlaze, a to na základě závodní převodovky, kterouo pro zmíněné SSZ vyvinulo Zagato. Zmínku zaslouží i experimentální 1900 C52, známější jako Disco Volante (s karoserií Touring). Specialita nabídla výkon 158 koní, což při hmotnosti 735 kg (zejména díky závodnímu trubkovému rámu) znamenalo maximální rychlost přes 220 km/h.
Do akce
Přichází další zatáčka a já zůstávám v úžasu z přesného řízení – vzdáleně připomíná i ostré řízení nové Giulie – ale i příjemné síly čtyřválce DOHC. V tomto případě je devatenáctistovka vybavena jedním karburátorem Weber, což znamená výkon 90 k (při hmotnosti lehounce přes tunu) a točivý moment 130 Nm. Bohatě to stačí, síla je patrná zejména ve středních otáčkách, které často navštěvuji. Nebudu zastírat, že mám řazení úplně v malíku – než si zvyknu, sem tam to popletu. Ale brzy už řadím hezky, svižně, citlivě, včetně efektního meziplynu při podřazování z trojky na dvojku. Alfa není brzdou provozu: mocný zátah vyladěného motoru dovoluje předjetí několika pomalých šedivých škodovek, co se plouží opuštěnou krajinou.
Chování na silnici
I podvozek je vlastně zcela dostatečný – přední kola jsou nezávisle zavěšena, vzadu najdeme tuhou nápravu. Pružiny a tlumiče jsou ve všech rozích. Celek působí pevným a tuhým dojmem, jistě pomáhá i samonosná karoserie. Další rychlý nájezd do zatáčky, zřetelně cítím, jak si auto sedne, zpevní se a ochotně mění směr, otáčí se kolem mě a stále mi dovoluje citlivou práci s pedálem plynu. Lanko je prostě lanko, ryzí spojení, se zcela přesnou dávkovatelností. Jen je třeba podřadit předtím, než začínám kroužit oblouk. Ale to dělá každý normální řidič ve všech autech. Rychloměr něžně kolísá kolem udávané hodnoty, teplota se drží v normě – větrák je přímo na klikové hřídeli, takže při delším stání teplota kapaliny stoupá, ale stačí pár kilometrů, a zase je v normě (a pomáhá elektrická sahara, důležitý moderní doplněk starých aut). Jaj bože, dejte mi několik dní pár tisíc kilometrů, vrátím se jako osvícená duše rozdávající už jen úsměvy a radost. Je fakt až těžko pochopitelné, jak Alfa padne do ruky, jak přirozeně skejtové kecky dosedají na ošlapané gumy pedálů. I když je vůz po renovaci, patina z něj dýchá – nejen vůní interiéru, ale i prasklinkami na volantu, či rozpůleným názvem automobilky na víku kufru.
Slunce hladí linky v barvě Rosso Matador, béžový interiér s hnědým prošíváním poskytuje všechen potřebný komfort. A hlavně prostor, jednoduchost a přehled. Otáčím se dozadu a skrz jedinečné třídílné okno vidím celou širou zem – od tmavého asfaltu přes divoké trávy a holé duby až po našedlé nebe. Okamžiky plynou sami sebou, jsem v totální přítomnosti a nechci vidět nic jiného než ty sexy linie, nechci slyšet nic jiného, než burácení sportovního výfuku a nechci cítit nic jiného, než tenký volant v rukách. Alfa se z pohybu viditelně raduje s námi. Krásně zrychluje i zpomaluje, ač jí v porovnání s dnešními přepravníky není možné považovat za rychlou – dosáhnout rychlosti 130 km/h chvilku trvá (a cesta z kopce dolů pomáhá), a hlavně je nutné řadit a soustředit se, ovšem i sedmdesátka v zatáčkách je intenzivním zážitkem. Náklony nejsou tak dramatické, řízení precizní a rychlé, chuť k přetáčivosti citelná zejména na výjezdech, charakter motoru zcela pohlcující. A brzdy? Citlivé (ostatně jako všechno) a krásně dávkovatelné, s dostatečným účinkem. Normálně vědomý člověk stejně nepojede na hraně, proč také…
Návrat a cenová orientace
Po třech hodinách jsme naplněni serotoninem a vracíme se do garáže. Vzhledem k tomu, že palivoměr ukazuje tak nějak po svém, zastavujeme, je nutné dolít benzin z kanystru (mimochodem, víčko je blbě přístupné v kufru, jinak by rušilo linie). Pak už zase klasicky nechápavé pohledy okolí, zdravice s random alfistou v naleštěné 156tce a čekaní na trapných semaforech. Uklidit, pohladit, ještě jednou přišlápnout plyn a zhasnout motor. Ještě několikrát náhodně zapálí směs a usíná. Snad ne na dlouho. Světla zhasínají a já stále obdivuji mistrovství doby dávno minulé. Tohle bylo rande s bohyní, která na digitální současnost nahlíží s pozvednutým obočím. A nikdo nemůže odporovat ani detail.
Dneska je Alfa Romeo 1900 ceněná. Samozřejmě, že běžná Berlina se pořád dá koupit kolem milionu Kč, ale krátká kupátka 1900C s karoseriemi zvučných jmen jsou úplně jinde. Hezký kousek od Touringu seženete klidně za 5-5,5 milionu Kč, ale Pinin Farina je cca 8x vzácnější, takže stojí víc. Představené kupé patří do sbírek investiční společnosti Portu Gallery a aktuálně je připravené nejen na účast v závodě 1000 Miglia (jednou už ho jela a díky rodokmenu a stavu může na jakoukoliv důležitou světovou akci), ale i případného nového majitele. Její hodnota vypovídá o její jedinečnosti – tento konkrétní vůz je aktuálně nabízen za 280 000 eur, tedy asi sedm milionů korun. Za tuto sumu už se samozřejmě koupíte kde co, ovšem skutečných skvostů jen málo. A navíc se silným dalším potenciálem růstu hodnoty. Jen vás předem upozorňuji – královna chce péči, potřebuje projížďky, sem tam nějakou tu údržbu a taky lásku. Nemůže stát někde v koutě, musí se předvádět na nejlepších světových akcích. Pak vás možná udělá šťastným člověkem.
Více o investovaní do Portu Gallery najdete zde.
V případě vážného zájmu jsme schopni poskytnout všechny zásadní informace, neváhejte se na nás obrátit. V nabídce jsou aktuálně i další klasické vozy.
Zkrácená verze článku vyšla v magazínu Speed 03-04/2022
Technická data
Alfa Romeo 1900C Sprint Pinin Farina (1953)
MOTOR
Zážehový řadový čtyřválec, dva ventily na válec, rozvod 2xOHC, dvě vačkové hřídele, pětkrát uložená kliková hřídel, pohon vačkových hřídelí řetězem. Míchání směsi za pomoci karburátoru Weber.
| Zdvihový objem: | 1884 cm³ |
|---|---|
| Vrtání x zdvih: | 82,55 x 88 mm |
| Kompresní poměr: | 7,5:1 |
| Nejvyšší výkon: | 76 kW (91 k) při 5500/min |
| Nejvyšší točivý moment: | 130 Nm při 3000/min |
Přenos síly
Čtyřstupňová ručně řazená převodovka se zpátečkou, umístěná podélně za motorem, řazení pákou na sloupku volantu.
| Poháněná náprava: | zadní |
|---|---|
| Spojka: | jednokotoučová, suchá |
| Zpřevodování: | I.: 3,28; II.: 2,19; III.: 1,488; IV.: 1,00; Z.: 3,61 |
Karoserie a podvozek
Dvoumístné dvoudveřové kupé, karoserie z oceli a hliníku, samonosná platforma.
| Přední zavěšení: | nezávislé, lichoběžníkové, vinuté pružiny, tlumiče |
|---|---|
| Zadní zavěšení: | tuhá náprava, vinuté pružiny, tlumiče |
| Řízení: | šnekové, bez posilovače |
| Brzdy: | bubnové na všech kolech |
| Kola: | pletená Borrani 16palcová s centrální maticí |
| Pneumatiky: | Michelin 165 R 400 |
Rozměry a hmotnosti
| D x š x v: | 4335 x 1625 x 1350 mm |
|---|---|
| Rozvor náprav: | 2500 mm |
| Rozchod kol vpředu/vzadu: | 1325/1325 mm |
| Průměr otáčení: | 10 m |
| Pohotovostní hmotnost: | 1050 kg |
Jízdní výkony
| Maximální rychlost: | cca 170 km/h |
|---|---|
| Zrychlení z 0 na 100 km/h: | neuvádí se |
Fotogalerie
