Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil for Steering Media
Aukce Duemila Ruote Milano: masakr
Od 24. do 27. listopadu se v Miláně konala ohromná aukce síně RM Sotheby´s, během které bylo nenasytnému trhu nabídnuto téměř 900 položek. Kromě aut se dražily i lodě, motocykly, jízdní kola, cedule a dokonce i historické boby!
Upřímně přiznávám, že na takto velké aukci jsem byl v životě poprvé. Celá ohromná podlouhlá hala 24 milánského výstaviště byla narvaná jednotlivými položkami z dlouhého seznamu. Hlavní část nabízených věcí tvořila masivní sbírka pocházející od jednoho jediného člověka – Itala, kterému je zabavil italský stát prostřednictvím své finanční policie. Itálie chtěla přes veřejnou dražbu získat peníze, které zmiňovaný sběratel státu dlužil – a to cca 18 milionů eur. Takže došlo k dohodě mezi italským státem a aukční síní RM Sotheby´s, která svolila uspořádat tuto velkolepou (a v rámci scény slušně propagovanou) akci, a to rovnou ve strategicky výhodném Miláně. Aby také nesouhlasila, dalo se čekat, že na ní trhne výrazně víc, než činil dluh italské vládě…
Co se dražilo?
Všechno možné. Od zmíněných bobů přes neonové či smaltované cedule, jízdní kola nejrůznějších názvů (většinou silniční), motocykly (všechny možné včetně plochodrážních Jaw či crossové CZ) a rychlostní čluny (hydroplány, malé závodní stroje i velký luxusní rychločlun) až po automobily v nejrůznějších stavech a sbírky náhradních motorů a dalších dílů. Mnoho aut se nacházelo ve fázi projektu (některá vraku), velká část byla prostě používaná a některé kousky byly i velmi pěkné. Dalo se pořídit kdeco: od obyčejné Pandy 4×4 přes staré závodní Alfy Romeo až po Ferrari F40 nebo Bugatti EB110.
Trochu nepořádku
Překvapilo mě několik věcí. Auta vlastně svým způsobem před zahájením aukce nikomu nepatřila. A podle toho se k nim Italové také chovali. Samozřejmě, že zrovna nás konkrétně potěšilo, že jsme si mohli dosyta prolézat zmiňované Ferrari F40 nebo Porsche 959 a vyzkoušet pozici v každé staré alfě, ferrari, porsche nebo jaguaru, který se tísnil v přeplněné hale, ale samotným autům to určitě neprospělo. Vzhledem k tomu, že aukční síně poslední dobou podlehly podivné módě auta před dražbou nemýt, brzy byly vzácné karoserie celé upatlané od dychtivých rukou. Prach a špína se zažíraly do laků. A to nemluvím o krádežích… Zatímco ve čtvrtek bylo všechno jakžtakž v pořádku, v pátek se do haly nahrnuly návštěvníci přidružené výstavy Autoclassica. Pro vystavené skvosty to bylo něco jako nálet kobylek – lidé bezostyšně mlátili dveřmi, necitlivě otevíraly kapoty a osahávaly místa, kterých by se alespoň trochu vnímavější člověk nedotkl. A také kradli. A to dost… Mizely hlavně hlavice řadicích pák, ale i další věci. Jaký z toho máte pocit? Ano, přesně tak, cítíme to stejně.
Show začala
Když jsme dorazili, už se dražilo. Prvních cca 100 položek byly různé cedule a doplňky, kterými si milovníci klasických aut tak rádi zdobí své „svatyně“. Už v tomto momentu jsem si říkal, že je něco divně… Ceny byly totiž skutečně přehnané! Nebo vám připadá normální dát v přepočtu milion korun za neonový nápis Coca-Cola? Mě ne.
Na řadu přišla auta
O tom, že se sbírání klasických aut stalo módou, není třeba pochybovat. Jak už jsem psal několikrát – kdejaký manažer bez vlastního vkusu a citu si dnes kupuje staré auto a připadá si in. Nic proti tomu nemám, jen když o sběratelství a chování se ke klasickým autům bude NĚCO VĚDĚT. Mám pocit, že na aukci v Miláně se přihlásila i velká spousta lidí, kteří neměli ani šajn, ale zato jim nechybělo něco jiného – dost tučné konto a samozřejmě i ego.
Už výsledné ceny prvních nabízených automobilů to dokazovaly. Nestačím se divit, jak lidé zuřivě přihazují na různá auta v předrenovačních stavech (navíc s často velmi nejasnou historií) a kupují je klidně za dvojnásobek reálné tržní hodnoty. A tím to teprve začalo. Jak postupoval čas a na velké obrazovce se objevovaly stále přitažlivější položky, zbohatlíci se začali předhánět v tom, kdo vytasí větší nesmysl. A ještě se těšili na potlesk, který po některém obzvlášť štědrém příhozu vyvolávalo nabuzené publikum. Aukční síň si samozřejmě mnula ruce a já zíral (jak je patrné z fotky)…
Nemám vůbec chuť tu popisovat, za kolik se prodala jednotlivá auta. Je to zdlouhavé, náročné a neodpovídá to tržní realitě. Zmíním jen pár věcí – tak například utratit 3 024 000 eur za Maserati MC12 z roku 2004 mi připadá hodně mimo… Šílenství trhu dobře ilustruje i případ Lancie Aurelie B20, která jela čtyřikrát původní Mille Miglii, ale jinak byla na kompletní renovaci. Je to krásné auto, které obzvlášť obdivuji, ale dát za něj 336 000 eur? To snad ne… Nejbrutálnějším z celé řady různých závodních strojů (z nichž se snad ani jeden nedal koupit normálně) byla Lancia-Ferrari LC2 Group C. Majitele změnila za 851 200 eur… Tady se to sice trochu hůř posuzuje, protože jí neseženete, ale stejně je to dost. A co třeba úplně normální Opel Kadett C Coupé z roku 1979 za 47 040 eur (tedy 1,2 mil Kč)? Nebo Porsche 968 Club Sport (1993) za 72 800 eur, tedy dva miliony Kč? Takových pecek bylo víc… Nakonec nečekaně zklamala největší hvězda akce: Ferrari 275 GTB/6C Alloy (1966) změnilo během vlažné aukce majitele za 3 416 000 eur, což nepovažuji za úplný úlet.
KOMPLETNÍ VÝSLEDKY NALEZNETE ZDE.
Co bychom si přivezli my?
Úplně nejvíc nás uchvátil rychlý člun Lamborghini Offshore Class 1 „Miura“ poháněný dvěma motory V12. Hranatý člun z 80. let patří definitivně mezi to nejstylovější, co jsem za dlouhou dobu viděl.
Aukce byla náročná. Nám stačila část pátku a skoro celá sobota, abychom si udělali obrázek. Svět se v Miláně zbláznil. Ani v neděli aukční šílenství neochabovalo a dokonce i poslední položky v seznamu byly drahé.
Absolvování celé aukce bylo jedinečným zážitkem. Nikdy nezapomenu na specifickou atmosféru, která v hale panovala. Jsem rád, že jsem to mohl vidět. A dokonce jsme v rámci týmu Classicblogu vybrali i několik položek, které nás zaujaly… Představíme je důkladně v samostatném článku.
Shrnutí
Během víkendu se aukční síni podařilo vydělat přes 51 milionů eur. Souboje o to, kdo si kolik utrhne, se účastnilo přes 5000 lidí. Všechny položky byly nabízeny bez rezervy, takže by se teoreticky prodaly třeba i za 1 euro. Ovšem realita byla úplně jiná. Ohromná poptávka po klasických autech šroubuje ceny nahoru. A když se někde objeví tolik zajímavých věcí pohromadě, funguje to jako magnet. Magnet, který přitahuje peníze. V Miláně se to ukázalo naplno.
Všechny ceny jsou uvedeny včetně prémií.
Fotogalerie
