Abarth 595 Scorpione d´Oro: radost až na věky
Nekonečný, ale hezký příběh – i tak by se stručně dala popsat cesta Abarthu 595, jediného modelu, který sportovní divize Fiatu aktuálně nabízí na trhu. I když čas neúprosně letí, Abarth vždy přijde s nějakou další limitovanou edicí stárnoucí „pětistovky“ a o radost je postaráno.
Text: František Vahala, Foto: Martin Pěnka
Fiat 500 považuji za fenomén. A tím nemyslím pouze klasický model, který na konci 50. let a v následujících dekádách motorizoval (nejen) Itálii. Myslím i současný vůz, jenž se v polském závodě Tychy montuje už od roku 2007. To znamená celých 14 let! A nevypadá to, že by se mu chtělo umřít. Kromě benzinových verzí je nabízen i jako výrazně proměněný elektrický vůz (Fiat 500E), konečně vybavený i LED světlomety či novou palubní deskou a dvouramenným volantem. Pro hravé dospělé je tady ale verze Abarth, která hraje jinou melodii než o falešné představě bezemisního cestování.
Turbobenzina
Pod kapotou novodobých Abarthů se skrývá benzinový čtyřválec 1,4 litru T-JET s turbodmychadlem Garrett. Podle verze nabízí různé rozpětí výkonu od 145 až do úctyhodných 180 koní. V případě limitované edice Scorpione d´Oro, kterých vznikne pouze 2000 kusů, si musíme vystačit s výkonem 165 koní při 5500 ot/min. Vůbec si nestěžujeme.
Abarth 595 v sobě milým způsobem kombinuje italský design s výkonem, který mu při hmotnosti kolem 1,1 tuny zajišťuje výbornou dynamiku (zrychlení na stovku zabere 7,3 s a maximální rychlost dosahuje úctyhodných 218 km/h). Zejména v příměstském provozu předvádí malý Abarth své kouzlo okamžitých reakcí, rychlého řízení a skvělého zrychlení. Jednoduchá zadní náprava má ovšem raději hladký asfalt, příčné nerovnosti umějí v kombinaci se 17palcovými koly nepříjemné rázy. Dírám se raději vyhnout.
Grandi emozioni
Abarth je styl. A také italské emoce. Těžko byste očekávali, že vlastně vůbec nevadí, jak výchozí pětistovka stihla zestárnout. Jasně, halogenové světlomety v noci osvětlují okolí fakt chabě, vysoký posaz s volantem daleko také není ideální (postavy nad 180 cm už budou mít trochu problém se vejít), sedadla obecně moc nedrží tělo a A-sloupek se skoro v každé zatáčce plete do výhledu. Ale to vlastně nejsou ani tak vady, jako spíš vlastnosti. Stačí si totiž roztomilou střelu prohlédnout a zakoukat se do detailů. Tohle Italové vždycky uměli – stačí pár znaků se škorpionem, zlatá kola, nějaké ty nápisy a linky a člověk má hned pocit výjimečnosti. A uvnitř potěšení pokračuje: jednoduchá grafika přístrojového štítu, která v režimu Sport zobrazí ukazatel přetížení nebo ohromný budík tlaku turbodmychadla, kde se uspokojivě rychle přesouvá ručička připomínající radost. Třešničkou na dortu je zlatý štítek, označující limitovanou edici.
Guida veloce
Turbomotor se chtivě vytáčí a pětistupňová manuální převodovka se za pomoci kulaté hlavice řadicí páky (v našem případě hliníkové, na přání karbonové) krásně ovládá. Celek je velmi dobře sladěn a umožňuje velmi svižné, čitelné svezení. Testované verzi chybí snad jen mechanický samosvor, ale elektronická uzávěrka TTC pracuje celkem slušně. Vzhledu vozu také dostatečně neodpovídá zvuk – při studeném startu sice Abarth báječně zabublá do okolí, ovšem při běžném ježdění je výfuk zbytečně tichý. Určitě bych uvažoval o systému Record Monza nebo Akrapovič, aby se chuligán v motorovém prostoru mohl trochu víc projevit a předával okolí ještě víc radosti.
Přehled aktuálních verzí najdete zde.
Test verze Competizione si můžete přečíst zde, úžasný model Abarth 124 Spider zde.
Fotogalerie
