Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Villa d´Este 2019 a noblesa jak má být
Nejkrásnější soutěž elegance v Evropě? Jednoznačně Villa d´Este u jezera Como. Právě zde je vše ještě v pořádku a ani 21. století nedokázalo nejstarší soutěži vzít její punc. Skutečná noblesa v praxi.
Úchvatné vozy, krásně oblečení, upravení lidé, idylka v zahradách vily u jezera Como na severu Itálie. Šampaňské či Prosecco teče proudem už od brzkých ranních hodin, slunce pomalu stoupá na hladinu, u přístavního mola parkují první Rivy. Jestli v druhé polovině května chcete někde být, tak je to právě tady. Na soutěži elegance, neboli concours d’élégance.
Tento termín má francouzský původ a představuje událost, kde jsou vystaveny a hodnoceny prestižní automobily. Jeho kořeny najdeme již v 17. století ve Francii, konkrétně v Paříži. Tehdejší aristokracie v tamních parcích během letních víkendů a o prázdninách pořádala přehlídky koňmi tažených vozů, aby předvedla buď své bohatství, nebo vkus, nebo obojí. S postupem času koně zmizeli a byli nahrazeni motory, čímž se setkání proměnila v soutěž mezi majiteli vozidel, kteří hodnotili vzhled svých miláčků. Vznikaly soutěže elegance, často připojené k automobilovým výstavám či závodům nebo, zejména v USA, jako charitativní akce.
Nejstarší soutěží elegance, která stále funguje (ač s přestávkami), je právě Concorso d´Eleganza Villa d´Este, která se v prostorách hotelu Villa d´Este v městečku Cernobbio u italského jezera Como poprvé konala v září 1929. Abychom byli úplnější, první soutěž elegance v zámoří byla pořádána v kalifornském Monterey, v prostorách golfového hřiště Pebble Beach v roce 1950. Ve stejné zemi, tedy Kalifornii, také stále existuje soutěž, která funguje bez přerušení nejdelší dobu: Hillsborough Concours d´Elegance, poprvé vyhlášená již v roce 1956.
Automobily nejsou jen technicky složitými stroji, ale často jsou i uměleckými díly. Právě to je první myšlenka, která mě napadá v momentu, kdy po 850 km dlouhé cestě parkuji BMW 440i Cabrio v Cernobbiu. Proč jsme na cestu do Itálie vzali zrovna BMW? Není to náhodou – BMW Group totiž soutěž elegance již od roku 1999 sponzoruje a od roku 2005 je také spoluorganizátorem. Proto se nedivím, když je městečko plné Rolls-Royců, nových BMW řady 7 a samozřejmě i X7.
V saku a košili se postupně potím čím dál víc a nemůže za to pouze parné a dusné počasí, které v sobotu 25. května u jezero Como panuje. Procházím kolem stolků, kde již čile diskutují a popíjejí šampaňské elegantně oblečení lidé, a zaměřuji se na vystavené vozy, parkující v členitých, ale kompaktních zahradách vily. Stejně jako každý rok, i letos je zde vystaveno 50 nejfajnovějších klasických vozů, které mají před porotou bojovat o přízeň.
Zhruba čtyři hodiny času téměř nestačí k tomu, aby si člověk vystavené exempláře důkladně prohlédl a vstřebal jejich krásu i stručné, ale zato velmi poutavé příběhy. I přesto mám brzy své favority – samozřejmě mezi ně patří Alfa Romeo 8C 2900B s karoserií Superleggera od karosárny Touring. Vůz z roku 1937 s mistrovsky tvarovanou elegantní karoserií je skutečným skvostem, který zde parkuje po právu. Ostatně jeho majitel, Američan David Sydorick, to dobře ví – už vloni s černou kráskou vyhrál hlavní cenu v Pebble Beach. Jedno vítězství mu zřejmě nestačilo, proto se rozhodl vyrazit znovu a cenu vozu účastí na další prestižní akci ještě zvýšit.
Pravdou ale je, že vůz, raritní už v době svého vzniku, je zcela výjimečný: v této sérii vzniklo pouze 30 vozidel, přičemž tento je prvním z pěti kusů postavených na dlouhém rozvoru. Exkluzivní kombinace je doplněna vpředu umístěným řadovým osmiválcem se dvěma vačkovými hřídeli a dvěma kompresory, díky nimž dosahuje výkonu 180 koní. Zajímavostí je rovněž vzadu umístěná převodovka nebo nezávislé zavěšení kol.
Přiznám to rovnou: Alfa Romeo získala nejen vítězství v divácké soutěži, ale dosáhla i na trofej BMW Group zvanou Coppa d´Oro Villa d´Este. Nejvyšší ocenění získala zaslouženě, ale já bych rád vypíchl i další vozy, které si získaly velkou pozornost.
Z těch nejstarších je to Alfa Romeo 6C 1500 Super Sport nebo Vauxhall 30/98 Type OE, který nakonec získal vítězství ve své třídě. Nejelegantnější vozy byly přihlášeny v kategorii B, zvané Fast forward: A quarter century of progress. V pestré směsici osmi otevřených vozů zaujalo snad všechno, od Bentley 41/4 Litre, přes Mercedes-Benz 540 K Cabriolet A, Bugatti 57 S, Lancia Astura Serie IV, Lagondu V12 Redfern Tourer (s dvanáctiválecm 4,5 litru o výkonu 180 k!) až po Delahaye 135M majitelky z Monaka, která s ním jezdí každý týden minimálně třikrát. Právě paní Emma Beanland získala dokonce cenu za nejlepší dresscode. Vozy z této kategorie byl většinou vyrobeny ve 30. letech, podle mnohých považovaných za vrchol automobilové nádhery.
Ve třídě C se předvedlo zcela něco jiného: malé vozy od slavných karosáren. Je faktem, že vedle dlouhých elegantních karoserií starších vozů působila tato třída místy trochu nepatřičně, ale každopádně to byla zajímavá podívaná. Účastnilo se celkem sedm vozů, od Austinu Seven Beach Car přes Fiat, Abarth, Siatu či Maserati až po Seat Nardi 750 GT. Cenu si odnesl Fiat Abarth Monomille GT, připomínající malé Ferrari, čestné uznání putovalo dle mého nejzajímavějšímu vozu třídy: Abarthu 205 Sport 1100 s jedinečnou karoserií Ghia.
Třída D se nesla ve znamení éry rock´n´rollu a nabídla sedm nádherných dospělých roadsterů, kabrioletů a kupé od zvučných značek. Ferrari 342 America, Jaguar XK 120 Supersonic, Siata 208 S, Alfa Romeo 1900 Super Sprint La Flèche ze sbírky pana Lopresta, Ferrari 250 GT Competizione, BMW 507 a vítězný Mercedes-Benz 300 SL Coupé. Čestné uznání získala osmiválcová Siata s karoserií Motto.
Silné sestavě třídy F dominovalo Ferrari 250 GT California Spyder SWB od karosárny Pininfarina. Ano, šlo o ten samý vůz po Alainu Delonovi, který byl v žalostném stavu prodán síní Artcurial při Rétromobile v Paříži roku 2015 za neskutečných 16 288 000 dolarů. Od té doby prošel dokonalou renovací a letos získal vítězství ve své třídě. Jelikož čestné vítězství putovalo k závodnímu Ferrari 250 SWB Competizione, italská automobilka zcela ovládla tuto třídu.
Třída F představila vozy slavných muzikantů. Zmínku by zasloužily všechny vozy, ale tolik prostoru není: nechybělo BMW 507 po Elvisu Presleym, vzácné Bizzarrini GT Strada 5300 s motorem V8 či svalnatý Aston Martin V8 Vantage. Vítězství ale patřilo bleděmodrému Lamborghini Miura P 400 S z roku 1971, čestné uznání pak neobvykle rudému Porsche 959.
Sedm vozů třídy G představovalo závodní legendy a opět bylo na co se dívat. O přitažlivosti této třídy napoví už vítěz: Ferrari 166 Mille Miglia 1949 s motorem V12 o objemu 1995 cm³ a výkonu 140 koní. Čestné uznání si vysloužila OSCA MT4 1450 Barchetta s karoserií Frua, kterou na soutěž přivezl majitel z Japonska, cenu za nejzachovalejší poválečný vůz zaslouženě získal aerodynamicky extrémní Panhard LM64 s plochým motorem. Karoserie Chappe et Gessalin byla skutečně nadčasová.
V půl třetí se konala tradiční přehlídka vozů, které projížděly přímo mezi hotelem a hrází jezera. Pár okamžiků předtím se obloha zatáhla, prudký vítr přihnal déšť (a dokonce kroupy) a celou oblast během chvilky zasypaly proudy vody. Simon Kidston zvládl moderování s typickým klidem, nikdo nedělal drama z rozbitých sklenic a promočených stolů. Majitelé otevřených vozů využili deštníky, ti ostatní natáhli střechy. Akce pokračovala v pohodě dál, rozmary počasí ji nemohly narušit. Měli jsme ještě čas chvilku si prohlédnout výstavu člunů Riva, kterých bylo plné molo, a poté už jsme se vydali do blízké Villa Erba, kde se večer konala aukce RM Sotheby´s. To už je ale trochu jiný příběh…
Fotogalerie
