Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil for Steering Media
Retro Classics jako hra o nejvyšší cenu
Už jsem tam ani nechtěli jet, ale nakonec jsme s fotografem Ondrou vymysleli plán, který zahrnoval i návštěvu Retro Classics. Dvacetihodinový výlet nám odhalil mnohé, ale žádné velké překvapení se nekonalo.
Zjistili jsme několik věcí. Že jsou klasická auta módní záležitostí, to už dávno víme. A že jsou Němci vlastně docela nudní, to jsme si po několikáté ověřili. Haly byly doslova narvané auty, ale žádnou velkou pestrost modelů jsme nezaznamenali. Nadšení z nás vyloženě nestříká…
Vyšponované ceny
Možná je to trochu dané bohatým regionem, ale možná je to pouze společná snaha obchodníků znechutit normálním lidem návštěvu. Ceny byly jednoduše přehnané. Většina nabízených aut byla minimálně o 30 % dražších než je normální, ale často jsme našli i nabídky zcela nesmyslné. Obchodníci vyšroubovali ceny do nesmyslných výšin. Každý si chce namastit kapsu, ale nesmí se to přehánět. Pochybujeme, že kdokoliv soudný nakupoval za ceny, které byly v pátek napsané na vystavených (a tradičně často přeleštěných) autech. Na řadu přicházelo smlouvání, typická šmelina jako na tržnici. Trend, který se mi nelíbí.
Mezi starými i nová
Před pár lety jsme si začali všímat, že na prodejních výstavách se po boku klasických aut začaly objevovat i novější kousky. Nejen zajímavé stroje kategorie neoclassics, ale v podstatě i ojetiny. Na letošním Retro Classics jich byly minimálně desítky, spíš stovky. Prodejci a překupníci se evidentně snaží prodat úplně všechno, co by mohlo v budoucnu být alespoň trochu zajímavé. Hlavně Porsche a Mercedesy, jsme přece ve Stuttgartu. Akorát se obávám, že to je za prvé celkem předčasné a za druhé to jsou většinou v podstatě moderní auta, kterým často chybí alespoň špetka nějaké vášně nebo stylu.
Báwo v kábru – za cokoliv!
Zářným příkladem ohromné poptávky po klasických autech je aktuálně BMW řady 3 (E30). Na Retro Classic bylo kromě několika předražených verzí M3 nabízeno mnoho různých kabrioletů. Otevřená E30 je fajn auto, o tom žádná, ale musí mít šestiválec. Drtivá většina vystavených nesla označení 318i, ale to nezabránilo prodejcům chtít za ně přes 20 000 eur! Samozřejmě naivně doufám, že za ty peníze žádné neprodali, ale rovnou o tom pochybuji. Svět se totiž zbláznil.
Procházka k uchození
Tak si tak chodíte halami a poté, co vás opustí prvotní deprese z cen, začnete se chovat česky – nadávat a kritizovat. Tu přeleštěné mercedesy, tu renovaci, při které se toho leskne trochu víc, než původně mělo. Ale pak vám dojde, že vám vlastně něco chybí. Z řad nejrůznějších Porsche (objevilo se i mnoho různých verzí 993 – evidentně jdou do módy) a Mercedesů (včetně pět až deset let starých ojetých SL) už se vám motají oči. A vy už si chcete prohlédnout i něco jiného. Ale ve Stuttgartu moc šanci nemáte, zachraňují to akorát značkové kluby, ale jejich expozice zase většinou vypadají, jako by pocházely ze 70. let. Obecně chyběla francouzská, britská, japonská auta… Alespoň se že obecnému zájmu konzervativních evropanů se těší italské stroje!
Oáza pohody – hala italské vášně
Hala vyhrazená pro italské automobily (a obchodníky) byla v pohodě. Dalo se zde koupit dobré kafe (v Německu zázrak), poslechnout živá hudba a prozkoumat sbírku různorodých italských aut. A to je vždycky fajn. Nebylo zde tak narváno, auta nebyla tak naleštěná a i ceny mi připadaly alespoň malinko normálnější. Z mého pohledu jednoznačně nejpříjemnější hala z celé výstavy!
Aukce Classicbid
To jsme se zase pobavili a moudrostí na účet organizace vypustili. V aukci se dalo najít pouze několik zajímavých kousků, ale i ty byly předražené. Stavy aut – většinou škoda popisovat. A pak samotný průběh aukce. Někoho velmi chytrého napadlo, že bude skvělé napálit odhady výš, než je tržní cena daného modelu. Nápad to byl vskutku tragický. Celkově špatně pojatá a organizovaná aukce se tím stala ještě horší. Viděli jsme pouze prvních 23 lotů, ale stačilo nám to. Prodaly se asi dvoje hodinky a dvě auta. Na některá auta ani nikdo nebidnul! Vůbec jsme nepochopili, proč aukční síň nedala normální odhady a nerozproudila obchod logickým způsobem, ale raději vše rovnou předražila.
ČEská stopa
Z domácích firem se na akci prezentovala skupina Engine Group, která nabízela k prodeji kolekci vozů Porsche společně s německou firmou Dreikommazwei. Zástupci Engine byli s akcí spokojeni a nejen, že několik vozů prodali, ale několik jich také pořídili. Dále se prezentovala brněnská firma ImportCar.cz, nabízející například zajímavé Mazdy Cosmo s rotačním motorem. Svůj poněkud mdlý stánek měl i Autodrom Most, ačkoliv nám slečna ani nebyla schopná vysvětlit, proč na výstavě vlastně jsou.
Kudy dál?
Dle tiskové zprávy vydané v pondělí po akci je organizace Retro Classics s výsledky velmi spokojená. Namísto počtu návštěvníků uvádí čísla, velebící skvělé prodeje – kdejaký překupník už v sobotu dopoledne prodal polovinu nabízených aut! Obchodníci si mnou ruce, vystavovatelé i pořadatelů jsou happy. Takže proč se necítím spokojený i já? Možná to celé beru málo „investičně“. Možná mám stále pocit, že auta dělají radost když jezdí, než když stojí v klimatizovaných garážích připojená na přístroje. Čím dál víc mě rozčiluje, jak se z aut stávají pouze předměty investičního zájmu, jak se úzkoprsí majitelé obávají, aby jim ten jejich krasavec náhodou nezmokl nebo nenajel „zcela zbytečně“ další kilometry.
Ale víte co, kašlu na to. Raději se kamarádím s lidmi, kteří si užívají ryzí rituál řízení. Půjčím jí svůj pekáč, oni mě zase nechají provětrat ten svůj. A vznikají nezapomenutelné zážitky, které nám už nikdo nevezme, ani kdyby euro stálo deset nebo sto korun a Škoda 120 šla v aukci za půl milionu.
Fotogalerie
