Text: František Vahala, foto: Renault, Autor
Renault slaví 120 let!
Francouzská značka Renault patří ke skutečným průkopníkům automobilového průmyslu. Sám zakladatel Louis Renault svůj první výtvor při úspěšném testu řídil už v roce 1898. Ze záliby a nadšení brzy poté vznikl obchodní záměr. Od svého vzniku značka prožila tři výrazné etapy a pokračuje s výrobou automobilů do současnosti.
Oslavy výročí značky Renault nejsou tak opulentní, jak bych možná čekal, ale o to jsou příjemnější. Skupina vybraných novinářů si totiž historické jubileum připomíná nejlepším možným způsobem – jízdou v klasických modelech značky v malebném prostředí francouzského venkova.
Před malým hotýlkem severně od Paříže s výhledem na koryto mocné řeky Seiny to od rána voní benzinem. Náš program je jasný – budeme se střídat za volanty klasických modelů Renault a nasávat atmosféru doby jejich vzniku. Postupně zkoušíme čím dál starší modely (z nichž bych vyzdvihl kultovní Renault 5 nebo neuvěřitelně pohodlný Renault 16), až se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu, co ve fleetu muzejních vozů je – Renaultu Vivastella z roku 1933.
Historie tohoto středně velké šestiválce se začala v roce 1931, kdy byl při pařížském autosalonu představen po boku menších čtyřválců (Monaquatre, Primaquatre a Vivaquatre) a velkých osmiválcových modelů (Nervastella a Reinastella). Šestiválcová Vivastella, poháněná řadovým motorem o objemu 3,2 litru s výkonem 60 koní, byla tehdy považována za vrcholný masově vyráběný model – samozřejmě pro lepší klientelu.
Byla uzpůsobena k převozu pěti až sedmi lidí, přičemž zejména ti, jenž cestovali vzadu, si užívali vskutku skvělý komfort. To jsem osobně vyzkoušel a mohu potvrdit, že měkké čalounění a vzdušný a příjemný interiér se mi opouštělo nelehko. Jenže jsem se o to víc těšil za volant. Pozice za ním není sice extra pohodlná, ale snadno se sžívám nejen s třístupňovou převodovkou (se synchrony na druhém a třetím stupni), ale i velkým volantem a náročnými brzdami, vyžadujícími více síly, než jsme dnes zvyklí. Vivastella sebevědomě ukrajuje metry hladkého asfaltu. Řídit vůz z 30. let je vždy úžasné, protože se jedná o neobvyklý a výjimečný zážitek. Po několika kilometrech si zvykám na to, že vůz skoro nikdy nejede rovně a řízení vyžaduje neustálé korekce, beru to jako součást jízdních vlastností. Vivastella se se svým bohatým chromovým zdobením a komfortním interiérem stala symbolem společenského úspěchu začínající buržoazie první poloviny 30. let a dnes představuje neobvyklý zážitek s vozem, o kterém toho málo vím.
jízda pokračuje
Právě za volantem tohoto krásného vozu přijíždíme do areálu továrny Flins, kde mimo jiné vznikají nové modely Clio či elektrický Zoe. Právě zde se nachází renovační dílna Renault Classic Workshop, ve které skupina šťastných mužů a žen pečuje o historii značky. Renault má skutečně obsáhlé sbírky automobilů a téměř k neuvěření je fakt, že téměř všechna vozidla (kromě čerstvých renovačních projektů) jsou pojízdná. V renovační dílně prochází servisem řada různých modelů – od replik prvního Type A (kterých jsem napočítal nejméně pět) přes závodní modely Alpine až po monoposty formule 1 a dokonce i jeden malý tank.
Procházíme halou, do které se běžný smrtelník nedostane, a užíváme si jednotlivé závodní stroje, z nichž mnohé za sebou mají skutečné sportovní úspěchy. Mezitím máme k dispozici několik dalších automobilů, se kterými se můžeme provést – mezi jinými i klasický vůz taxi z 10. let (Type AG1 FL Taxi) či velký autobus Renault, který následně převáží k dalšímu bodu programu.
Tím je prohlídka výjimečné expozice vzniklé k výročí 120 let značky, která je společně s obědem připravena ve speciálních prostorách továrního komplexu ve Flins. Tehdy konečně přichází čas, kdy se dozvídáme něco víc o slavné historii značky. Slovo si bere Jean-Luis Loubet, historik a odborník na francouzský automobilový průmysl a my se na dvě hodiny noříme do příběhu, který mi odkrývá informace o značce Renault, jež mi doposud zůstávaly skryty.
Už od mala
Příběh začíná samozřejmě u zakladatele, v tomto případě spíš vizionáře než inženýra Louise Renaulta (1877–1944). Jeho fascinace automobily se projevila již v malém věku a příběh slavné značky začal přitom velmi nevinně – na malém zadním dvorku rodinného sídla, kde si Louis v roce 1898 postavil svůj první automobil na základě De Dionovy čtyřkolky. Poháněl jí dvoudobý motor, ale převodovku si Louis vymyslel sám. Hned 24. prosince 1898 svůj nový automobil úspěšně představil skupině přátel, protože díky převodovce dokázal vyjet svah ulice Lepic na Montmartre – na Štedrý den roku 1898. A to byl v té době výkon! Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a Louis obdržel 12 závazných objednávek na svůj model, který pojmenoval Type A. Jelikož Louis správně předpokládal komerční úspěch a evidentně byl podnikavý, spojil se se svými bratry Marcelem (1872–1903) a Fernandem (1865–1909) a 25. února 1899 založil společnost Société Renault Frères.
První fáze
Tím se dostáváme do první fáze života značky Renault. Louis byl velmi podnikavý a brzy začal svá vozidla (již i karosovaná) stavět v zahradní kůlně. Jelikož jeho vozy, jejichž jednotlivé evoluce byly značeny po sobě jdoucími písmeny abecedy, měly mezi smetánkou z okolí úspěch a fungovaly, brzy začal kupovat okolní pozemky a rozšiřoval své zázemí. Ať už zmíníme Renault AG1 Taxi, s nímž Louis vyhrál tendr na taxi vozy pro celou Paříž nebo vrcholný model 40 CV s řadovým šestiválcem o objemu 9 litrů, který byl symbolem síly 20 let, Renault během „belle epoque“ zažíval skvělé časy.
Právě ve 20. letech se ale společnost změnila a tomu se musel přizpůsobit i majitel a zakladatel. Zatímco do té doby vyráběl luxusní modely, které mířily na nejbohatší klientelu, s přicházející recesí musel do nabídky zahrnout i menší, méně okázalé vozy. Jen díky tomu se mu podařilo přežít krizi konce 20. let a pokračovat ve své činnosti i v následující dekádě, zakončené Druhou světovou válkou.
Druhá fáze
Po ní nastala druhá životní fáze značky Renault – od roku 1945 (již po smrti zakladatele) byla společnost znárodněna a až do roku 1995 spadala pod francouzský stát. Pryč byla někdejší sláva luxusních modelů pro pařížskou buržoazii, v nové době bylo nutné vyrábět odlišné vozy – menší, levnější, ekonomicky efektivnější. Jedním z těch zásadních byl masově vyráběný Renault 4 CV, dobře známý i z našich reálií. Proč se u něho konstruktéři rozhodli využít řešení s motorem vzadu? Důvod byl prostý a logický – bylo to nejlevnější.
Renault 4 CV se stal komerčně nakolik úspěšným, že v nejlepších letech vznikalo dokonce 1000 kusů denně! Kromě Francie se skvěle prodával i v Německu, ale třeba i v zemích Jižní Ameriky. Pro Renault byl spásným modelem a jistým předělem, který značku definitivně posunul do nové éry. V druhé polovině 50. let na něj v segmentu běžných vozů navázal výrazně modernizovaný Dauphine, opět s motorem vzadu.
Na začátku 60. let přišel další zásadní model – Renault 4. Ten měl za úkol zaujmout lidi, kteří se tehdy houfně stěhovali z měst do příměstských oblastí a potřebovali nenáročné auto, v němž mohou pohodlně cestovat muži i ženy a bude zároveň prostornější než předcházející typy. I proto se přešlo na motor vpředu a pohon předních kol – v zadní části vozu vznikl prostor na zavazadla (tedy spíše nákupy a věci běžných rodinných potřeb), vůz vynikal líbivým tvarem a brzy si získal přezdívku „blue jeans“, což znamenalo, že se hodil pro všechny příležitosti. Netřeba dodávat, že se mu obchodně skutečně dařilo.
Proto se nelze divit, že po jeho boku vznikl i větší Renault 16, vynikající prostorem, komfortem interiéru i podvozku a nenuceným, elegantním stylem. Renault s ním opět ukázal, že se dobře trefuje do vkusu zákazníků (tentokrát trochu lépe situovaných) a dokáže jim nabídnout přesně to, co potřebují. I Renault 16 si získal status zásadního modelu značky se silnou image.
Se začátkem 70. let přišel vrchol celé řady skryté pod sloganem Cars for life. Renault představil geniálně promyšlený Renault 5, se kterým doslova udělal díru do světa. Elegantní malý hatchback pro mladé lidi vynikal nejen zmíněnými tvary, ale i velmi promyšlenou jemně stylizovanou karoserií s minimem ostrých hran, zahalenou do výrazných pastelových barev, jak bylo v 70. letech zvykem. Opět se jednalo o vůz, který zcela boural hranice mezi pohlavími – kupovali si ho muži i ženy. Zaujme například i chytře vyřešeným jednoprostorovým interiérem: věděli jste například, že objem kufru je stejný jako objem nákupního košíku?
Z 80. let pochází hlavně jeden zásadní model značky – první zástupce třídy MPV, Renault Espace. Velkoprostorový vůz typicky hranatých tvarů, jež v nabídce automobilky figuruje až do současnosti, byl ve své době přelomový zejména ergonomií a variabilitou interiéru. Ideální rodinný vůz přitom nevymysleli v Renaultu, ale s původní ideou přišla značka Matra. Společně se silným výrobcem tehdy společnosti přivedli na svět ikonický model, jež opět dokázal, jak Renault umí vyslyšet požadavky svých zákazníků a jak dobře je zná.
V roce 1995 se Renault vymanil z područí státu, o rok později byl privatizován. 27. března 1999 došlo ke spojení s japonským Nissanem a stvoření aliance, která přetrvává do současnosti. Zároveň s tím toho samého roku Renault koupil většinový podíl ve značce Dacia. Renault se během 120 let posunul od nadšence, který ručně stavěl automobily pro radost ve společnost s výrobními závody po celém světě, která zaměstnává přes 120 000 lidí. Přejme mu, aby dalších 120 let jeho existence bylo podobně pestrých jako v případě těch prvních.
Speciální výstava pro 120 let značky
Málokdo ví, že Renault Classic o dědictví značky dbá skutečně svědomitě. Své o tom vypovídá fakt, že v současně době automobilka vlastní sbírku více než 750 klasických automobilů ze všech období své historie. Za tímto skutečně působivým číslem se skrývají tisíce hodin práce nejen na vozidlech samotných, ale i v nejrůznějších archivech. Centrum historie značky Renault se nachází ve Flins (severně od Paříže), kde je nejen renovační dílna Renault Classic Workshop, ale v době oslav výročí se zde nacházela i speciální výstava, která vybranými modely reprezentovala jednotlivá období dlouhé historie značky. Renault nám během ní představil vše od prvních pokusů přes zajímavosti typu šestikolového modelu MH až po závodní stroje ze 70. a 80. let. Je příjemné vědět, že tradiční evropská značka o svou historii dbá a sdílí jí s ostatními – to je totiž ten nejlepší možný způsob oslavy dlouhého věku.
Fotogalerie
