Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Land Rover Defender a konec jedné životní etapy
Táta vždycky říkal, že Defender je pro něj základní a zcela dostačující auto, se kterým se dá přijet na pole i do opery. Faktem je, že máloco je tak snadno rozpoznatelné a stalo se tak ikonickým. Nyní už je ale éra Defenderu definitivně uzavřena. Výroba skončila už před rokem a Land Rover po Evropě doprodává poslední kousky. Tak jsme trochu zavzpomínali…
Hranatý off-road navázal na model Series, jehož kořeny sahají až do roku 1948. Původně se jmenoval Land Rover Series, od roku 1983 pak 90 a 110 (dle délky rozvoru). Ke konci 80. let, když automobilka přišla s modelem Discovery, byl pro snadnější odlišení v rámci modelové nabídky pojmenován Defender. A tím už zůstal.
Odolný, silný, hrubý – vůz, který spolehlivě rozezná i laik, vyzkoušel během let řadu rolí a stal se legendou. Prosadil se v nejdrsnějších podmínkách a během let se měnil jen málo.
Defender 110 Station Wagon Heritage
Ačkoliv se jedná v podstatě o nové auto, Defender je skutečně z jiného století. Stačí se k němu přiblížit a je hned jasné, že jízdní zážitek bude velmi specifický. Testovaný model vypadá velmi poutavě, čemuž dopomáhají prvky zmíněného paketu Heritage. Mezi nimi vynikne hlavně zelená barva Grasmere Green v kombinaci s bíle lakovanou střechou, retro přední maska, plechová kola a označení HUE 166, připomínající registrační značku historicky prvního předprodukčního Land Roveru.
pracoviště řidiče (a všech ostatních)
Do Defendru se nenastupuje, ale šplhá. Jakmile se usadíte do jednoduše tvarovaného sedadla a uchopíte ohromný volant s designem z 80. let, všimnete si několika věcí. Za prvé, že sedíte vyosení – pedály jsou prostě moc vlevo. Pak je tu ta hranatá věc připomínající palubní desku, posetá různými ovladači a rádiem Alpine. Klimatizace sice nechybí, ale mnohem důležitější jsou páky uprostřed, obstarávající pohon všech kol. Vzadu je průměrně místa a kufr, přístupný dveřmi otevíranými do boku, je dostatečně velký pro převoz všeho možného.
Motor
Defender je již od roku 2012 vybaven turbodieselem 2,2 litru o skromném výkonu 122 k, který po otočení klíčkem hlučně startuje. Točivý moment vrcholí hodnotou 360 Nm při 2000/min. Ano, Defender zní jako traktor, ale kdo by od něj očekával nějakou sofistikovanost? To zkrátka nemá v povaze. Když je olej v převodovce studený, řazení vyžaduje sílu a cit. A když se zahřeje, je to jen o trochu lepší. Šnekovému řízení chybí přímost i přesnost, ale zase vám nedovolí věnovat se čemukoliv jinému než samotnému ovládání auta. A toho si cením. Jakmile se s Defenderem trochu skamarádíte, můžete vyrazit do terénu. Jízda po silnici totiž není to, na co je král divočiny zvědavý – karoserie na žebřinovém rámu poskakuje, kroutí se a vy musíte neustále korigovat směr volantem. Hluk se stává samozřejmým doplňkem jízdního zážitku. Pak ale sjedete mimo silnici a Defender vám předvede, z jakého je ve skutečnosti těsta.
Hledání výzvy
Poradí si skoro ze vším. Běžná polní cesta s výmoly není výzvou, tu projedete pouze v běžném režimu se stálou čtyřkolkou. Jakmile dojde na překonávání hlubokých příkopů či přejezdy hromad kamení či hlíny, pomůže vám uzávěrka mezinápravového diferenciálu. Sice vám omezí schopnost auta zatáčet, ale výrazně zlepší schopnost pokračovat dál. A když se až po dveře brodíte v bahně, přichází na řadu redukční převodovka. Už její zařazení mechanickou pákou je práce pro chlapy. Ale vyřadit jí, to už vyžaduje drsný zacházení – není na škodu si předtím trochu popojet, aby se ozubená kola uvolnila. V terénu se namakáte i na volantu, který vyžaduje obě ruce a soustředěnost. Pokud projedete hlubokou vodou, počítejte s tím, že vám do auta nateče. Sice ne moc, ale zase ne úplně málo. Co vám budu povídat, už dlouho jsem nejezdil zábavnějším autem…
Normální cestovní rychlost na dálnici je zhruba 120 km/h (maximální 145 km/h), přičemž Defender spotřebuje tak 12 l/100 km. Uváděných 11,1 l/100 km nejsem schopen změřit, protože palubní počítač takový údaj neumí zobrazit. Ve skutečnosti zcela chybí a na jediném displeji je pouze denní počítadlo kilometrů. Nevadí, umím bez toho žít. „Luxusní výbavu“ kromě zmíněné klimatizace reprezentuje i jednostupňové vyhřívání sedadel. Výhodou je pak velmi slušné topení.
Defender je auto z jiného světa, na který jsme v digitální době už skoro zapomněli. Je hrubý, hlučný a náročný jako staré auto. Na silnici se moc dobře necítí, ale v terénu ho zastaví máloco. Pracovní stroj, zabahněná ikona, která si už dávno zasloužila svůj kultovní status.
Za desítky let jich v Británii smontovali přes dva miliony a stále je o ně zájem. I když už se nevyrábí, dealeři po Evropě ještě vyprodávají zbytky zásob. Testovaný vůz byl s i příplatkovou výbavou oceněn na 57 000 eur, což je zhruba 1,5 milionu Kč. To sice není málo, ale za život s legendou to stojí – jak ostatně mohou potvrdit i přátelé, kteří s dalšími Defendry přijeli na focení. Díky Josefovi a Tomášovi za společnou fotku!
Stručná historie
Konstrukční základ sahá do roku 1947, kdy byl projekt Land Rover schválen. Návrh lehkého užitkového zemědělského vozidla představil inženýr Maurice Wilks. 30. dubna 1948 byl představen na autosalonu v Amsterdamu. Téhož roku přišla i verze Station Wagon a první Land Rovery zamířily do služeb britské armády. Pracovní nástroj měl na trhu vydržet pár let, než bude nahrazen běžnými auty. Jenže Série I byla tak populární, že výroba pokračovala i nadále a Land Rover se postupně stal samostatnou značkou. V roce 1950 byl volnoběžný systém 4×4 nahrazen volitelným pohonem dvou nebo všech kol, o sedm let později byl pod kapotu instalován první vznětový (naftový) motor. S rokem 1958 přišel propracovanější Land Rover Series II, o rok později automobilka slavila 250 000 vyrobených kusů. V roce 1966 to bylo už půl milionu, o deset let později milion! V roce 1979 se pod kapotu dostal osmiválec V8 a v roce 1990 dochází k přejmenování na Defender 90, 110 s 130. Pod kapotou nový turbodiesel 2,5 litru. S rokem 2007 přišla šestistupňová převodovka a pak taky nový vznětový motor 2,2 litru od Fordu. No a v roce 2016 přišel konec.
Fotogalerie
