Text: František Vahala, Foto: Ondra K. for Steering Media
Ennstal-Classic 2016 a nečekané objevy
Každý rok si říkám, kam vyrazím za klasickými auty, abych viděl něco nového, neokoukaného. Jsou samozřejmě i místa, kam se vracím rád, ale vždycky mě láká objevovat. Nejzajímavějším úlovkem letošního léta byl určitě Ennstal-Classic!
Vím, že Ennstal-Classic má dlouhou historii (jezdí se od roku 1993) a jedná se o prestižní akci, kde je možné i v dnešní době potkat nádherné stroje a zajímavé osobnosti. Ale přesto mě až do současnosti míjel. O to raději jsem krájel necelých 400 km trasy, která nás z Prahy dovedla až do Schladmingu (či nedalekého Gröbmingu), kde je centrum celého pětidenního programu.
Já samozřejmě vynechal úterní a středeční technické přejímky, ostatně logicky jsem nebyl pozván na středeční společnou večeři na zámku Pichlarn. Stejně jsem měl hodně práce a jelikož nás na akci pozvalo Volvo, vybrali jsme si s fotografem Ondrou páteční program. I proto jsme do Rakouska dojeli už ve čtvrtek, čímž jsme sice minuli etapu na Red Bull Ringu, ale zase se v klidu prospali a ráno byli mezi první v akreditačním středisku.
Na celý den jsme dostali Volvo V90 s motorizací T6, se kterou jsme se díky výkonu 320 koní na horských silničkách neztratili. Mimochodem dobré auto… Ale zažili jsme si i jednu vtipnou situaci. Jelikož jsme během dne ujeli 423 km a většinou využívali potenciál rodinného kombi naplno, před cílem nám začal docházet benzin. Palubní počítač ukázal dojezd 20 km, pak 10 km a náhled 0 km. A motor zdechl. Ondra zařadil neutrál a když jsme vzhlédli, rozesmáli jsme se, protože jsme doplachtili akorát k čerpací stanici. Nojo, byli jsme prostě uneseni… A čím vlastně?
Auta
Já úplně zapomněl na to nejdůležitější, co bylo vlastně k vidění. Jednoduše řečeno, bylo toho moc… Od meziválečných aut z 20. a 30. let přes mnoho různých poválečných krasavců (do roku výroby 1972) až po závodní speciály startující v přidruženém Race-Car Trophy. Stačí jen zmínit, že na startu bylo přihlášených téměř 200 automobilů + 27 kousků se závodními geny včetně Audi Quattra nebo prototipu závodní Lancie Zagato.
Z běžného startovního pole uchvátilo hlavně Ferrari 250 GTO, které suverénně vodili dva gentlemani, kterým by se člověk ani nedivil, kdyby už seděli někde na zahrádce a spíš projíždějící veterány pozorovali. Jenže oni raději pořád dokola vytáčeli 300koňový motor V12… Zejména při testu přesnosti na letišti Niederöblarn byla jejich akcelerace zážitkem, na který nelze zapomenout. Ale GTO nebylo jediné Ferrari, které jsme si užili – zmiňme vzácné Ferrari 250 GT Prototipo (1956), California Spider (1960), 275 GTS či GTB (oba z roku 1965), 330 GT 2+2 (1966) či 246 GT Dino (1972).
Mě osobně nejvíc bavil můj oblíbenec Johann Kofler, který řídí úžasný Sunbeam Supersport z roku 1930. Skutečná, pořádná a ryzí kára, vyžadující nejen silné tělo, ale i ducha. A někoho, jako je Johann – aby s ní jezdil, užíval si tu opravdovost a nenechal jí stát v garáži protože zrovna přemýšlí o tom, jak mu u v průběhu času stoupá hodnota. Mimochodem, všimli jste si, že nejzajímavější jsou stejně auta, která jezdí? Myslím tím JEZDÍ a ne ujedou 100 km ročně. Já osobně bych raději koupil klasické auto, které je v provozu a hýbe se, než možná hezké, ale stojící, chátrající.
Horská pohoda
Během Ennstal-Classic jsem opět zažil takovou tu pohodu, kterou si nedokážu představit při válení se na pláži. Ne, že bych byl ten typ co celý den leží na dece, ale stejně věřím, že mi rozumíte. Myslím tím hlavně horské štíty, modrou oblohu a silničky, které se klikatí barevnými letními loukami. Paráda! I když koupat se nedá skoro nikde, protože potoky, řeky i jezera jsou ledové, nevadí to, raději voním olejem a benzinem. Stačí si sednout na trávu někde na hřebeni a pozorovat projíždějící parádu. Ne, že bych někde čekal, až mi všechno ujede, fotograf by mě stejně nenechal, ale i tak na tyto chvilky rád vzpomínám.
Pecky na čtyřech kolech
Krásnou přírodu v Rakousku člověk trochu čeká, ale výběr aut, který byl reprezentován startovní listinou, jsem nechápal. Jasně, dá se předpokládat, že uvidíte mnoho různých porsche, ale když se řítíte třeba i za Porsche RS 60 Spyder (1960), 356 B GS Carrera GTL Abarth (1960) nebo 908? To je super… V pořádku jsou i jaguary, austiny, BMW, volva, alfy romeo, mercedesy a další značky. Ale pak vás dostanou specialitky nebo auta, která nemáte šanci vidět tak často. Třeba BMW 507 nebo Glas V8. Nebo Maserati A6G, Fiat 2300 S Coupé, Peugeot 203 C či VW K70. Potěší také Lotus Elan Sprint S36 (1966), který řídí hezká ženská. Lotusy jsou dle mého stále podceněné… Pak je tu Lancia Aurelia B20 GT, která pro mě symbolizuje správné italské GT.
A je jich víc… Jmenovat všechna auta nebudu, ostatně tady je startovní listina a mnohé napoví i fotogalerie pod článkem.
Sobota
Jelikož během čtvrtku a pátku ujedou závodníci přes 800 km, sobota je pohodová. Jezdí se jakési finále, rozdělené do několika částí, z nichž hlavní jsou závod do vrchu z Moosheimu do Gröbmingu po Bahnhofstrasse (pouze 2,4 km, dvě šikany) a parádní jízda ve městě. Program začíná v 11 hodin dopoledne a centrum se na jeden vzácný den mění v městský okruh. Nechybí balíky slámy ani plůtky, ohraničující závodní trasu. Vybraná skupina zhruba 40 klasických aut se předvádí davům fanoušků a jejich motory burácejí centrem historického městečka při pěti rychlých průjezdech. Je zde úžasná atmosféra a já i bez pomoci moderátorů poznávám své idoly – Stirlinga Mosse, H. J. Stucka, Dereka Bella, Rauno Aaltonena a mnohé další… Paráda!
Sobotní odpoledne je zcela uvolněné. Soutěžní auta parkují ve městě, lidé korzují, popíjejí a konverzují. A večer se dozví, kdo nakonec vyhrál. Letos to byla dvojice Rakušanů Friedrich Radinger a Thomas Wagner s Mini 1275 GT (1971), kteří během čtyř dní nasbírali pouze 1747 trestných bodů. Druhé místo si získala dvojice Peter Ulm a Jan Soucek s Porsche 911 ST (1969) a 1908 trestnými body a konečně bronz obsadila posádka Alexander a Florian Deopito s Volvem 122 S Rallye (1958) a celkovými 2269 body.
Kompletní výsledky najdete zde.
Úmyslně jsem nezmínil všechno zajímavé, v případě tohoto příspěvku nechám raději mluvit obrázky, protože toho někdy umí říct víc. A já už se stejně těším, až celý obsáhlý článek o Ennstal-Classic vyjde v magazínu Automobil Revue 9/16, který vám tímto doporučuji. A už se myslím i na zimní soutěž Planai-Classic, kterou dělá stejná organizace!
Fotogalerie
