Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil for Steering Media
Autoclassica Milano: pohoda a klid
Mám rád italské výstavy, protože na rozdíl od těch německých člověk nebloudí plnými halami různých mercedesů a porsche. Naopak, prodejní výstavy v Itálii bývají sice komornějšího charakteru, ale zato jsou pro mě svým způsobem pestřejší. Taková byla i Autoclassica 2016.
Autoclassica se v Miláně konala již po šesté a byla větší než kdykoliv předtím. I přesto ale zaplnila pouze čtyři haly ohromného výstaviště. O víkendu 24. až 26. listopadu 2016 prošlo branami areálu 50 960 návštěvníků, kteří si na ploše 50 000 m² prohlédli přes 1600 vystavených automobilů. Pokud se podíváme na výstavu s obecnějším nadhledem, mám několik postřehů. Když se podobná show koná v Německu, dá se oprávněně očekávat, že na ní uvidíme desítky, spíše stovky Porsche a Mercedesů. Tím jsou tamní akce vyhlášené. No a v Itálii, tam zase logicky převažují automobily, které vznikaly na Apeninském poloostrově. U stylových expozic celkem 385 firem věnujícím se klasice byly k vidění řady různých Lancií, Fiatů, Alf Romeo či relativně velký počet Ferrari a Maserati. Většina vystavovatelů byla italských, ale ukázali se i Němci, Holanďané, Francouzi či Rakušané.
Nejdřív jsem se lekl, že je výstava moc malá. Pak jsem byl rád, že jsem si vystavená auta stihl v pohodě prohlédnout a dokonce i pokecat se známými. Takže pohoda.
Zajímavé je, že mezi vystavenými exponáty bylo mnoho automobilů spadajících do kategorie youngtimer nebo ještě lépe neoclassic. V první zmíněné kategorii zářily různé Lancie Delta Integrale (včetně verzí Evo), jenž už definitivně dosáhly kultovního statutu. O jejich oblibě svědčí i fakt, že jejich ceny už v mnoha případech atakovaly hranici milionu Kč.
A co neoclassic? Když už jsme mezi italskými výrobci, výstavu prosvětlila expozice společnosti Mistral Motors, jenž nám ukázala výbornou sbírku supersportů, mezi kterými vynikalo Pagani Zonda, karbonová Hyuara, Lamborghini Diablo VT či klasické Ferrari 250 GTO. Zaujalo mě také několik vystavených exemplářů Alfy Romeo 8C. Tato limitovaná edice s motorem Maserati se stala kultem už v době výroby a dnes už se prodává za cenu přesahující 200 000 eur. A levnější už rozhodně nebude.
Rozsáhlé prezentace předvedly i samotné automobilky. Na výstavě měly své zastoupení značky Lancia, Alfa Romeo, Fiat (potažmo Abarth), Jeep, Aston Martin, Maserati, Lamborghini (dealer Bergamo zastupující značku v severní Itálii), Jaguar (Monza) a Mercedes-Benz (Milán). Zastavili jsme se u všech, přičemž obecně zde panovala příjemná nálada a někteří dokázali udělat velkou show – například Aston Martin, který vedle klasického DB5 postavil nový model DB11 s dvakrát přeplňovaným dvanáctiválcem nebo Lamborghini, které ukázalo úchvatné Centenario.
Polovina jedné rozsáhlé haly byla věnována i prodejcům náhradních dílů, doplňků, modelů, literatury a vůbec všeho možného, co s vášní souvisí. Opět i v této sekci platilo, že většina nabízených věcí byla určena na automobily italské výroby – zkrátka a dobře, pokud máte doma starou Alfu Romeo nebo Fiat, díly seženete nejlépe v Itálii. Za zmínku stojí i skromná, ale velmi přitažlivá výstava několika člunů Riva, které vždy učarují svou jedinečností a stylem.
Statickou výstavu doplnila rychlostní zkouška na betonovém prostranství před halou. Bylo to fajn, ale na formule řvoucí v hale, které jsem viděl při akci London Classic Car Show, to nemělo.
Statická výstava dokáže rychle omrzet. I proto organizace vytvořila na ploše před jednou z hal jakousi superzkoušku, kde během víkendu proběhlo přes 1100 měřených jízd. Jelikož v pátek bylo ještě hodně mokro, diváci nebyli ochuzeni o efektní průjezdy zatáček smykem. K vidění bylo všechno možné od Fiatu 500 po Lancii Stratos a vzhledem k počtu přihlížejících bylo jasně patrné, že Italy rychlá kola stále přitahují.
Celý článek si přečtete v magazínu Automobil Revue 1/17.
Fotogalerie
