Auto e Moto d´Epoca Padova 2022
Mnoho důvodů, proč sebrat partu kamarádů, sednout do auta a spolknout 900 kilometrů s cílem ranní kávy v Itálii, jsou zřejmé: poslední výstava klasických aut na výstavišti městečka Padova, než příští rok dojde k jejímu přesunu do Boloni.
Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Výstava klasických automobilů Padova se pyšní velmi dlouhou tradicí – poprvé se konala už v roce 1983 a od té doby se značně rozvinula. Je největší akcí svého druhu v Itálii a rozhodně se neztratí ani ve světě. Pro představu: na ploše 115 000 m2, rozdělených do 11 pavilonů a přilehlých betonových ploch se schází kolem 1600 vystavovatelů, kteří dohromady prezentují kolem 5000 klasických automobilů. Na začátku 80. let to bylo pětkrát méně automobilů a první ročníky se přišlo podívat max deset tisíc lidí. Dnes se jich na předměstí Padovy v severní Itálii otočí víc než 130 000!
Barevná Itálie se vším všudy: v porovnání s Padovou jsou německé výstavy najednou nějaké šedivější. Záleží, k čemu tíhnete, ale italskou show potřebujete navštívit!
Návrat po letech
Letos jsem se do města Padova vrátil asi po deseti letech, abych se společně s několika nadšenými přáteli stal opět součástí této velkolepé show. Samozřejmě, že jsem mezitím navštívil různé jiné podniky, zejména v Německu, ale Itálie má prostě své nezaměnitelné kouzlo. Všimnete si ho povětšinou už při noční jízdě brennerským průsmykem a při ochutnání prvního ranního kafe (které je vždycky lepší, než v ČR, a většinou výrazně levnější).
Neuvěřitelná a zdánlivě nepochopitelná změť nájezdů, podjezdů, kruhových objezdů a nábližek, ze které se zamotá i aplikace Waze, nás konečně dovedla k oprýskané, ale stále celkem impozantní brány fiery v provinčním městečku Padova. Očekávání nechávám v autě, jdu se nechat pohltit celým tím hemžením.
Ferrari začátek Padova
Hlavní třída opticky dělí rozlehlý areál ve dví. Hned v jejím čele, mezi nepříliš vzrostlými stromky, stojí stánek Ferrari Classiche. Ostatně, kde jinde by také měl být. Ferrari se chlubí vším možným od závodního modelu 125 S přes 750 Monzu, hezkou 250tku GT Coupé, 365 Daytonu v krutě padnoucí livreji až po kultovní F40, jichž během dne potkáme ještě pár. Už při procházce „hlavní třídou“ bylo víceméně jasné, v jakém duchu se to tu bude odehrávat – samozřejmě v dominanci italských aut, a to ze všech tříd a výrobců. Každé druhé třetí auto byla zajímavá Alfa Romeo, Fiat, Ferrari nebo Maserati.
Hlavní hala 1
Zřejmě nejreprezativnější prostor areálu, kde nás na koberci uvítaly stánky některých výrobců (Alpine), velkých klubů (Fiat 500 Club Italia), závodních týmů, velkých registrů, organizátorů důležitých podniků (například 1000 Miglia) atd. Prozkoumaly jsme několik exkluzivních aut (nejvíc byla 8C Monza v hodně patinovém původním stavu) a pozdravili kamaráda Pietra z Classic Car Charteru, jemuž jsme předali video z letošní 1000 Miglia. Zmínku rozhodně zaslouží stánek FCA Heritage, kde jsme mohli okouknout jeden z pěti (!) jedinečných Abarth 1000 SP, postavených na skeletu Alfy 4C. Objednávky jsou otevřeny, jestli máte navíc cca 200 000 eur, může být váš (původní 1000 SP ze 60. let vás vyjde min o třetinu dráž).
Padova představila i některé skvělé meziválečné stroje: dobře známé dvoulitrové O.M. 665 Superba s velmi elegantní karoserií, málo známé Diatto 20 S a Chiribiri Monza Sprint nebo ladný Fiat 508 Ballila Spider Sport Siata. A hlavně Alfy 6C a 8C, kterými to tak nějak všechno pořádně začalo. A závodní Bugatti. A tak dále.
Jdeme dál
Popisovat jednotlivé haly nemá smysl. Vezmu to spíš pocitově. Mezi tisíci automobily se nám osvědčila jedna důležitá věc – vybírat si. Já se soustředil na poválečné Alfy Romeo (a případně Lancie), kolega Vláďa zase třeba na Fiat Panda. A mezi tím se neustále zastavujete, abyste mohli obhlédnout něco skutečně výjimečného, co jen tak nepotkáte. Letos to bylo například TVR Sagaris, vystavené společně s modelem Tuscan. Nebo velká koncentrace různých jedinečných Maserati, mezi nimiž vede až ujetě modré Ghibli II ve skvělém stavu.
Alfy Romeo a Lancie
Milovník tradičních italských značek, zejména tedy Alfy Romeo a Lancie, ale i Fiatů a v neposlední řadě již zmíněných Maserati, Ferrari a Lamborghini, si bude žít svůj sen. Je celkem logické, že domácí výrobci budou zastoupeni dominantě, ale i tak vás Padova překvapí – všemožných modelů je tu víc, než bych kdy čekal.
Alfy Romeo nejrůznějších verzí a stavů – od několika úchvatných meziválečných typů 6C a 8C (povětšinou vystavených u luxusních stánků a lákajících na různé soutěže nebo k finančníkům) přes poválečné období, reprezentované hlavně Giuliettami různých stavů a verzí, ale i modely 1900, 2000 a 2600, a to včetně velmi přitažlivých kousků za dobré peníze. Youngtimerů Alfa Romeo nebylo málo, ale ani mnoho: kromě již velmi drahých osmiválcových Montrealů sem tam nějaká 33 (nikoliv původní 33 Stradale ze 60. let, ale ta z 80. let), občas 164 nebo GTV (včetně krásné Autodelty za fajn cenu).
Čas nezastavíš. I proto mě potěšilo, že se v Itálii začalo na výstavě klasických aut objevovat například Lamborghini Murcielago. Legenda z počítačových monitorů každého z nás!
Očekávaný vývoj se projevil i Padově: do zájmu sběratelů se postupně začínají dostávat i pozdější modely s pohonem předních kol. Obdivovali jsme velmi krásné šestiválcové Alfy 166, celou sestavu modelu 147 GTA, ale i Brery či 156tky s motorem Busso 2,5 litru V6. Jo, čas prostě letí… Což tedy mimochodem připomněla doslova armáda S.Z. a taktéž moderního 4C, které už nestojí peníze, za které opouštělo showroom jako nové…
Lancie? Jednoznačná dominance modelu Delta Integrale. Viděli jsme jich desítky (což se opakuje, už před deseti lety jich zde byly mraky), jen ceny jsou trochu jinde, než dříve. Například „obyčejná“, ale jinak hezká 16V v bílé barvě s nízkým nájezdem kilometrů stála 50 000 eur, speciální edice a různé limitky byly mnohem dražší… Hodně vidět i byly i nejrůznější Fulvie, od obyčejných projektů až po vymazlené závodní kousky. I když mladších italských aut bylo k vidění hodně, většina byla stejně o těch starších, zejména poválečných (50. a 60. léta). Z hlediska těch novějších bylo nejvíc k vidění sedanů Lancia Thema, zejména ve verzi 8.32. To se celkem dalo čekat. Ale pak také zajímavé a ojedinělé starší kousky…
Cesta k vítězství
Zajímavou expozici připravil Italský automobilový klub – ten připomínal vítězství Sandra Munariho s Lancií Fulvia HF při rallye Monte-Carlo s tím, že v přehledné expozici ukázal i vítězný vůz. A nejen to – kolem bylo poskládáno dalších deset závodních kousků, které odkazovaly na historické úspěchy různých jezdců. Ti se samozřejmě točili v nedalekém sále při přednáškách a rozhovorech, nedílné součásti podobné události. Kromě mnohých, často zasloužilých jezdců, si své publikum si získal i hrdina generace mileniálů, Ital Davide Cironi. Ten prezentoval nejen kreace v oblasti staveb (ten Fiat X1/9 Silhuette!), ale ukázal nám i bohyně v podobě Miury nebo Bugatti EB110. Ostatně, na podobné „kousky“ se dalo narazit i na místech, kde jsme to vůbec nečekali…
Hrabárna
Dvě velké haly byly věnovány náhradním dílům, doplňkům, modelům automobilů a další veteši, prakticky od popelníků po neonové nápisy. Tyto části neskryly jistou podobnost s těmi na německých výstavách, jen zde bylo k vidění mnohem víc italských věcí. Docela logický fakt, že jo. Na druhou stranu, když budete hledat zadní světlo na svou starou Alfu, najdete ho tady a nikoliv ve Stuttgartu.
Ještě nějaká auta
Skutečně, Padova se nedá pojmout a popsat – už při vybírání fotografií je jasné, že to v textu nedám. A proto trochu stručně – na místě nebyla skoro žádná francouzská auta, tedy kromě několika Citroenů DS včetně fajn kabrioletu a páru Peugeotů 404 v sekci soukromých nabídek. A potom Clia V6 v několika kusech (a s cenami až ke 100 000 eur!), evidentně v Itálii docela oblíbená.
Ani americké koráby byste si v Padově příliš neužili. Velký hluk sice dělal rozdrážděný Ford GT40, ale jinak jsem si až na Shelby Daytonu a pár nevýrazných kousků ze 40. a 60. let ničeho zásadního nevšiml. Co se týče Velké Británie, tak nechyběly nějaké Jaguary E-Type, pár Morganů, ale hlavně velké množství (taktéž oblíbených) Land Roverů, včetně moderní osmiválcové přestavby. Docela dost německých automobilů se také objevilo – vévodilo Porsche (hodně 356tek, 911tek atd.), následoval Mercedes (mnoho youngtimerů) a BMW (taktéž). Kromě jedné M1, která trochu splývala s barvou koberce, jsem však nic extra nezaznamenal.
V záplavě italských aut všech tříd a kategorií zkrátka cokoliv jiného trochu zanikalo. Zmínku zaslouží i velké množství malých kreací na bázi Fiatu 500 nebo velký otevřený autobus Lancia – asi nejstylovější shuttle, jaký jsem kdy viděl. Bylo to moc, mozek už ke konci těžko rozlišoval a jelikož jsem na místo vyrážel s jasným záměrem a věnoval se jen určitým modelům (o čemž napovídá účet 200 eur za knížky), možná jsem měl trochu zaslepené vidění. Každopádně víc vám napoví skvělé fotky od Ondry Kroutila.
Nezbývá než dodat, ať se je užijete, pokud možno nasajete atmosféru Itálie a její jedinečnosti a příští rok se snad setkáme v Boloni. My tam určitě budeme.
Nějaké ty praktické poznatky
Výstaviště Padova otevírá v devět, a to na minutu přesně. Zjednodušená administrativa je milá – stačí vytisknutá akreditace/vstupenka, kterou vám na bráně pípnou a jdete. Žádné otravné kontroly či další vyplňování údajů. Konec října 2022, covid nikdo neřeší, roušku má 0,01 % lidí.
Úroveň toalet je různé podle toho, jak stará je která konkrétní hala. Ale voda teče všude proudem. Na rozdíl od domácích podniků na českých okruzích mají Italové jednu věc nesporně lépe vyřešenou: stravování.
Vím, že je to celkem očekávatelné, ale byl jsem doslova nadšen ohromným množstvím a různorodostí stánků, u nichž bylo často více než pět lidí obsluhy, takže se netvořily fronty. Nejdřív se platí u kasy a pak si postupně vyzvednete své předražené pivo & panini. Všude bylo spousta místa k poklidnému spočinutí. Kafe za euro samozřejmě výborné. To jen takové drobné rýpnutí směrem k organizaci domácích podniků…
Otázka je, jestli poslední odstavec není zbytečný vzhledem k tomu, že příští rok se přesuneme na jiné výstaviště do jiného města… 🙂
Fotogalerie
