The I.C.E. St. Moritz 2026 – tohle jinde neuvidíte
Udělat v dnešní době automobilovou přehlídku elegance, která bude mezi ostatními vyčnívat, se zdálo prakticky nemožné. Vždyť všechno už jsme viděli, že jo? Naštěstí jsme se všichni pletli. Vítejte na The I.C.E. St. Moritz.
Text: Vladimír Kadera, Foto: Ondřej Kroutil
Svatý Mořic ve Švýcarsku je výjimečným městem, které se díky unikátní poloze v alpském údolí Engadin koupe ve slunečních paprscích více než tři sta dní v roce. Oblíbenou lyžařskou destinací se stalo již před dekádami. Je to místo, kde můžete na svahu lyžovat jen tak v mikině, večer si třeba koupit novou košili od Loro Piana a přespat v jednom z nejlepších hotelů na světě – Badrutt’s Palace. Rovnou bych vám doporučil pokoj číslo 503, ve kterém svého času často přebýval Alfred Hitchcock. Traduje se, že právě zde ho napadl horor Ptáci, a to když se díval z okna na poletující opeřence.
Svatý Mořic je úžasné místo po celý rok, ale to pravé kouzlo má hlavně v zimě. Když se tu tak zrodil nápad na vlastní Concorso d’Eleganza, bylo jasné, že se na něj nebude chodit ve lněných oblecích, ale v kožiších. A stejně jako čas je unikátní i místo, protože jediná dostatečně velká plocha poblíž města je jezero. V zimě je dostatečně zamrzlé pro koňské pólo, tak proč by neuneslo i přehlídku elegance, že? Aby to celé ještě o level povýšili, nenechají tam organizátoři auta jen tak stát, ale vedle výstavní plochy připraví i ovál na ježdění.
I proto vypadaly první fotografie z testovacího ročníku 2019 až surrealisticky. No posuďte sami, jaké to je vidět veterány za miliony eur na pneumatikách s hřeby, kterým létá od kol uježděný sníh, a to ke všemu na místě, které zhruba osm měsíců v roce neexistuje. Právě to dělá The I.C.E. tak výjimečným.
Letošní ročník dokázal pompéznost posunout na novou úroveň. Aut bylo na ledu zhruba padesát, ale přidala se k nim i letadla a bohatý doprovodný program. Na celé jezero jste mohli mít třeba skvělý výhled z horkovzdušného balonu a na kluzišti, což byla vlastně jen odhrnutá vrstva sněhu, bylo možné zahrát si curling nebo jen tak bruslit. Věhlas akce také letos přilákal návštěvníky z celého světa, kteří správně dodrželi dress code a vytáhli ze skříní ty nejlepší kožichy.
Okruh na jezeře neslouží k závodům, ale pouze k „blbnutí“. A to je správné. Auta mezi sebou soupeří jen jako na běžné přehlídce elegance a jsou rozdělená do pěti kategorií – Barchettas on the lake, Birth of the Hypercar, Icons on Wheels, Legendary Liveries a Open Wheels. V jednotlivých kategoriích nečekejte nic jiného než crème de la crème veteránské scény. Například v Barchettas on the lake jsme měli Maserati 300S, Ferrari 750 Monza, ale i absolutní unikáty, jako prototyp Alfy Romeo Giulietta Spider od Bertoneho nebo Peugeot 203 Barbier, který je jediný na světě. Přehlédnout se nedal ani Pontiac Vivant 77, kterého existuje také jediný kus. Je to prototyp inspirovaný vozy Alfa Romeo B.A.T. Jeho cena se prakticky nedá určit, a přesto ho od absolutního zničení dělí jen zhruba půl metru zmrzlé vody.
Kategorie Open Wheels byla v pohodě. Byly tu Bugatti T13, Delahaye 135 S nebo Alfa Romeo 8C 2300. Takoví obvyklí podezřelí, pokud jde o meziválečné kousky. Samozřejmě nechyběla ani Katarina Kývalová, která ve svém Bentley z roku 1928 dokonce svezla našeho fotografa Ondru Kroutila. Lucky bastard…
Nicméně já jsem mileniál, takže jsem byl úplně hotový z kategorie Birth of the Hypercar. Chtěl bych se vrátit v čase a říct svému desetiletému já, že jednou uvidím Bugatti EB110, Ferrari F50, Pagani Zonda C12, Porsche 911 GT1 (samozřejmě silniční verzi), McLaren F1 a Jaguar XJ220 stát vedle sebe.
A jestli vám předchozí kategorie přišla jako to nejvíc, tak si teď raději dejte panáka. Do Legendary Liveries totiž organizátoři dostali long tail verzi Porsche 917 určenou pouze pro Le Mans. Lancie Stratos a Porsche 911 RSR byste si tady možná ani nevšimli, protože hned vedle stál monopost F1 Alfa Romeo 179 B pro sezonu 1980. Následoval ho další velikán z Le Mans – McLaren F1 GTR. Show si ale pro sebe ukradl Nissan R390 GT1, legendární závoďák z 90. let. Na své si pak přišli i fanoušci trochu špinavějšího ježdění, k obdivování tu totiž byly i dakarské kousky, třeba Porsche 959 Dakar nebo Citroën ZX Rallye-Raid. Ten toho ale teda najezdil víc na laně než po svých.
O čem The I.C.E. vlastně je? Tuhle otázku si možná položíte, protože po velkém rozmachu už působí jako moc velká snobárna, kde jde víc o show než o cokoliv jiného. Pro mě je ale právě ta show naprosto v pořádku. Je zima, přece se nebudeme nudit. Ta auta by stejně jen tak stála v garáži a aspoň se ukáže, kdo ze sběratelů má koule na to vytáhnout svůj kousek na zamrzlé jezero.
Já osobně sem jezdím už spíš kvůli lidem než kvůli autům. Kdy jindy máte na pár metrech čtverečních jména jako Mate Rimac, Christian von Koenigsegg, Tom Kristensen, Izzy Hammond, Horacio Pagani nebo Arturo Merzario. A samozřejmě nesměl chybět ani místňák Fritz Burkard, jehož Pearl Collection jistě znáte. Dostal sem rovnou několik vozů, z nichž absolutně nejlepší byl pro mě Talbot-Lago T150C SS Teardrop.
Když na mě The I.C.E. někde poprvé vyskočil, bylo jasné, že to musím vidět. A to ideálně co nejdřív, než se to rozkřikne do celého světa a na jezeře nebude k hnutí. Poprvé jsem tak učinil v roce 2022 a bylo to boží. Nicméně letos se už stalo přesně to, čeho jsem se bál. Během hlavního programu v sobotu už na jezeře skoro není k hnutí. Koncentrace lidí je tak silná, že to převážně kolem oběda – alespoň pro mě – ztrácelo kouzlo. Pozor ale, neberte to tak, že mi vadí úspěch akce, spíš to berte jako takové menší upozornění, že v čase oběda budete stát frontu na prosecco i půl hodiny. Suma sumárum se ale ty čtyři tisíce za vstupenku jednoznačně vyplatí. Tohle prostě jinde neuvidíte.
Cesta z The I.C.E. je pro mě vždy jako cesta z flámu. Jsem unavený, zničený a říkám, že příště už ne. Ale stejně jako flám, i The I.C.E. mě další rok zase naláká a já stojím na jezeře, piju sklenku vína za tři stovky a koukám na auta. Protože v ten moment, kdy mě obklopují hory a sluníčko mi pálí do zad, si říkám, že je svět v pořádku a tak nějak mi to ten rok nastartuje. A když se tam rozhlédnu kolem sebe, zjistím, že takhle neuvažuji sám. I tak sem ale příští rok rozhodně nejedu. Zeptejte se mě ale na začátku ledna 2027, jo?
Fotogalerie
