
Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil
Z Prahy jsme tentokrát vyrazili ve čtvrtek 8. ledna 2026 hodně brzy ráno. Po Česku i části Rakouska jsme jeli po suché silnici, ale už za Lincem začalo hustě sněžit, takže dálnice se brzy proměnila v zasněženou cestu. Když nás konečně přivítalo známé prostředí údolí Ennstal a pohodlně jsme dojeli do Gröbmingu, s Ondrou Kroutilem jsme oficiálně zahájili novou sezonu.
Technická přejímka probíhala v areálu místní Dekry a na celkem 66 klasických autech se prováděla důkladná kontrola všeho podstatného, a to včetně každé žárovky ve světlech, protože část trasy se během odpoledne a večera jezdí za tmy. Naše Alpine naštěstí kontrolu nepotřebovala, stačilo nalepit nálepku organizace na kapotu a vyrazit do centra Schladmingu, kde tradičně probíhal start.
„Přihlášky na Planai-Classic se uzavírají v půlce listopadu, 66 aut je maximum. Auta musí být vyrobena do 31. 12. 1976, ale čím starší, tím lepší.“
Letos se organizaci podařilo přilákat rekordních 66 automobilů, což je výrazný nárůst proti situaci před dvěma, kdy už jsme vzhledem k nějakým čtyřiceti automobilům na startu začínali mít o osud akce lehké obavy. Zbytečně, letos bylo vidět, že zážitek z jedinečné zimní rally je lákadlem nejen pro majitele poválečných, ale i meziválečných aut, kterých se letos na start postavilo hned devět!
Upřímně, kdejaký Brouk, odolné Volvo nebo velmi rozšířené Porsche 911 člověk na podobné akci tak trochu očekává, ale otevřené meziválečné závodní stroje jsou trochu jiná hra. Samozřejmě, že taková auta si užívají nejvíc zájmu okolí a zaslouženě – otevřené „doutníky“ bez blatníků jsou skutečný hardcore. Mezi povinnou výbavu patří pneumatiky s hřeby, ale někde jsou třeba i řetězy. Letošní startovní pole – kromě mého favorita, tedy Sunbeamu Supersport z roku 1930, se objevilo několik Bugatti z muzea Sinsheim, ale také 1938 Frazer-Nash TT, 1932 Austin Seven Ulster Special z Jonny´s Garage nebo 1936 Delage D6-80 a 1938 Bugatti T57. Nejstarším autem na startu bylo 1924 Bentley ¾.5 Red Label Speed.
Planai-Classic se jezdí každý rok prakticky stejně, s dílčími změnami na trase. Zůstává klasicky čtvrteční prologue, tedy podvečerní výjezd na Dachstein, letos pěkně pod sněhem. V pátek se jezdí panoramatická trasa s hodně kilometry, odpoledne se přidává první zkouška na letišti Niederöblarn a den vrcholí v Gröbmingu na oválu, kde se normálně jezdí klusácké dostihy. Ty se během dne také předvedly, ale během podvečera se tu střídají skupinky auta a za doprovodu playlistu, který tady už od nepaměti nedoznal žádné změny (takže klasický rocknroll proložený místními fidlovačkami), jezdí kolem ve složitém testu. Sobota je tradičně vyhrazena složitému ježdění po letištní ploše v údolí, mezitím si posádky odskočí na luxusní párečky na zámek Pichlarn a několik horských pasů v okolí, aby vše vyvrcholilo výjezdem na horu Planai, který se koná dvakrát za sebou. Pak už zbývá jen večerní vyhlášení přímo ve Schladmingu pod sjezdovkou a ve stručnosti je hotovo.
V realitě jsou ale tři dny velmi intenzivní – a to nejen kvůli sněhu, ledu a nepohodlí, ale hlavně kvůli velkému množství nejrůznějších testů, které na posádky čekají. A také rychlostním průměrům, protože jet 40 km/h ledovým úsek zapadlé horské cesty je skutečně náročné a zdaleka ne všichni to zvládnou. K jízdám pravidelnosti se přidávají složité měřené úseky nebo různé speciality – například komplikované měření na zmíněném letišti, oválu nebo při jízdách po místních Alpenstrasse.
„Akce startuje ve čtvrtek a pokračuje do soboty večer. Cena přihlášky je 2200 eur za posádku, ubytování si každý hradí sám.“
Rok od roku, kdy jsme při Planai-Classic vystřídali všemožná auta od Subaru STi přes Volvo XC60 až po Toyotu GR Yaris či Land Cruiser, jsme letos zvolili parádní káru v podobě Alpine A110 GTS. V praxi je to vlastně takové naše rozloučení s úžasným řidičským autem, která nám bohužel naší vlastní evropskou zabedněností ubývají stejně rychle, jako alpské ledovce. Pro připomenutí: novodobá Alpine A110 má motor před zadní nápravou a je ryzí sportovní hračkou pro dva. Motor 1.8 Turbo se proslavil třeba ve skvělém Renaultu Megane RS a pro A110 se hodí perfektně. Ve verzi GTS má 300 koní (a 340 Nm), přenášených na zadní kola pomocí dvouspojkové převodovky a samosvoru.
Více o jízdních dojmech s Alpine A110 nabídneme v samostatném článku, který si můžete přečíst tady. Každopádně rovnou prozradíme, že jezdí stejně parádně, jako vypadá – a jelikož výroba tohoto báječného auta brzy skončí, tak jsme vděčni, že jsme jí mohli naposledy vytáhnout do pořádné alpské zimy, kam se hodí jako klíč do zámku.
I když to zná jako trapné klišé, letošní Planai-Classic se skutečně povedla. Za 12 let, co sem jezdíme, byly jedny z nejlepších sněhových podmínek. A navíc to startovní pole, čistá nádhera! Myslím, že posunutí hranice pro přihlášení na rok 1976 byl správný krok a také cesta, jak trochu omladit startovní pole.
Je štěstí, že i dnes existuje početná skupina nadšenců, kteří svá klasická auta nepovažují za garážové královny, ale jezdí s nimi – a to i v zimě. Pro ty, kteří se chtějí připojit do jedinečného klubu moderních dobrodruhů a rádi vystupují ze své komfortní zóny, je zde Planai-Classic, prakticky jediná pořádná akce svého druhu ve střední Evropě.
Kromě menších, lokálních akcí, ale v Evropě existují i další možnosti:
Tohle je asi nejbližší konkurence k Planai, co se týče prestiže a náročnosti.
Pokud hledáš čistou dobrodružnou jízdu, tohle je ono.
Svatý grál historických rally.
Tradiční švýcarská preciznost v horách.
Není to rally v pravém slova smyslu, ale pokud jsi teď kousek odtud, tohle musíš vidět.
Tohle je v současnosti asi „nejvíc cool“ akce v Evropě. Pokud je Planai o závodění, tohle je o stylu (International Concours of Elegance).
Tohle je ta pravá „rallye škola“, pokud tě láká dojet z německé zimy až k palmám v Monaku.
Jede se jako doprovodný závod klasického WRC (Mistrovství světa v rally).