Simca 1301_11
auta, V pohybu / 14. ledna 2016

TEXT: František Vahala, FOTO: Petr Bača

Simca 1301: Kde je hranice patiny?

Možná je to dnes stále ještě dostupný veterán s evropskými geny a přitažlivými liniemi, jasně odkazující do dobu vzniku, tedy 60. léta. V jakém je ale stavu? Co je ještě přípustné a co za hranicí? Můžete cokoliv namítat, ale mě se tahle Simca líbí přesně tak, jak je…

Simca 1301_1

Mám pocit, že poslední dobou se všichni začali někdy až hystericky pídit po autech s patinou a málem odvrátili zrak od precizních německých renovacích v honbě za zaprášeným, ale o to předraženějším kouskem. Jistě, ani renovace se nesmí přehnat, ideálně musí skončit v okamžiku, kdy starému autu ještě zůstane jeho vůně… Víte, o čem mluvím. Teď se ale podíváme takříkajíc na druhou stranu barikády.

Jednou jsem potkal Simcu. Konkrétně Simcu 1301, v našich končinách dobře známou i z doby minulého režimu. Tohle auto se mi vždycky líbilo, a ačkoliv není žádným technickým zázrakem, je to líbivá připomínka časů, kdy byl ještě sedan střední třídy obratný, jednoduchý a pohodlný. Úplně mě uchvátil stav, ve kterém se auto nacházelo – ono totiž od roku 1968, kdy opustilo brány továrny ve francouzském Poissy, prostě jezdilo. Už v 70. letech se šedivá berlina dostala do tehdejšího Československa a sloužila. A pak znovu. V průběhu času došlo na různé opravy a úpravy ve stylu „samo domo“, což se projevuje například nátěry štětkou či instalací zahradní hadice k chladiči. Nic, co by kazilo dojem.

I přes pouze lehkou péči Simca odolává zubu času. Je to ještě patina nebo vrak? Pro mě něco víc… Obyčejný starý plech i intenzivní stroj času.

Simca je pro mě držák už od pohledu. I když je olezlá, není příliš orezlá… Její karoserie navíc „mluví“. Ano, vypráví o všech deštivých dnech i okamžicích plných slunce, která zažila. Mluví o desítkách tisíc kilometrů, každé zatáčce, sněhové závěji i blátě i při cestě na chalupu. Je svědectvím, které přetrvalo. A to je až dojemné…

Simca 1301_9Simca 1301_13

Startuje na první škrtnutí. Vím, že autu je pravidelně měněn olej, má dokonce i STK. Takže se nebojím a pomalu se rozjíždím. Brzdy povolují, nic není zatuhlé a já se rozjíždím. Houpavě, klidně, s citem pro řazení na volantu, které mám u podobných aut rád. Rozdrbaná sedačka měkce péruje, stejně jako celé auto. Cestovní komfort stále na úrovni. Vůli v řízení jsem očekával ještě před startováním, ale fakt, že nikde v autě nic pořádně nevrže, mě celkem překvapil. Jízda je skutečně plavná, hladká. Přichází křižovatka, ale ani zde není problém – brzdy majitel rozhodně nenechal rozpadnout, ale dal jim potřebnou, základní péči.

Lidé se otáčejí a věřím, že nechápou, co se děje. Proč mám úsměv na tváři, když řídím obyčejný starý pekáč, navíc v takovém stavu? No a to je právě ono. Je to za hranicí patiny? Pro mě osobně má větší cenu svědectví, které pracovitá simca předává světu. Nový lak jí zabije. Bude z ní určitě kráska, ale umře v ní to, co jí formovalo a připomínalo její cestu časem. Nové čalounění jistě nebude tak tlouct do očí, ale nebude vonět tou posvátnou vůní, nashromážděnou za téměř půl století. Všechna vůně oleje, benzinu, potu, pižma cestujících, cigaretového kouře a odér ze samotného materiálu zmizí. Ta nahuštěná esence, která přímo souvisí s tímto konkrétním kusem železa.

Zarytí veteránisté jistě namítnou, že auto by se mělo okamžitě dát dohromady. Jenže co když by bylo lepší s ní prostě jen tak jezdit? Hranice patiny prostě neexistuje!

Vůbec se mi jí nechce vracet, i když si uvědomuji, že ty vzpomínky nejsou moje, ale někoho jiného. Někomu patří a někde bude ve svém životě pokračovat. Možná na podobné auto narazíte na inzerci za 1500 eur a budete přemýšlet o jeho „záchraně“, jenže otázkou zůstává, jestli to nebude spíš vražda.

Simca 1301_14Simca 1301_6

Co s takovým autem dělat? Na fotkách je to zajímavé, ale ve skutečném světě? Jeli byste s ní na sraz? Já okamžitě! Fascinuje mě příběh, který při osobním setkání doslova čiší z každé části ošuntělé karoserie, jsem pohlcen vůněmi, vzpomínkami, zážitky… Nemohl bych ji přelakovat, maximálně bych jí vyměnil pár drobností, aby mohla zůstat živoucí sochou.


Classic Blog

Classic Blog přináší kompetentní a fascinující příběhy nejen z automobilové historie, které podává moderní formou s využitím posledních trendů a technologií. Obsahově těží z autorské práce skupiny nadšenců, která neúnavně zpracovává příběhy klasických aut a jejich majitelů, avšak Classic Blog má mnohem širší přesah, neboť se věnuje také motocyklům, letadlům, lodím i dalším historickým strojům, které jsou objektem naší vášně pro vše, co má duši a je stále v pohybu.

Obchodní podmínky

Classic Blog je primárně obsahový web s akcentem na kvalitu. Připomínáme, že veškerý autentický obsah podléhá autorskému zákonu a je zakázáno ho šířit, případně tak lze učinit pouze se souhlasem majitelů. Classic Blog je určen především bonitní a inteligentní cílové skupině, což ho logicky znevýhodňuje v případném porovnávání návštěvnosti s mainstreamovými médii. Nemáme ambici s nimi soutěžit. I jeho financování jsme pojali jinak, než je hlavní proud – formou celoročního partnerství. Věříme, že tento model zajistí Classic Blogu dostatek financí pro jeho chod a hlavně pro další obsahové zlepšování. Pokud máte zájem se zviditelnit v souvislosti s tímto projektem, budeme rádi za kontakt na info@classicblog.cz

 

Kontakt

Provozovatelem webu www.classicblog.cz je společnost JB Praha, s.r.o
Nad úvozy 304, CZ-252 25 Zbuzany
IČ: 25104292, DIČ: CZ25104292

BANKOVNÍ SPOJENÍ:
FIO Banka, č.ú. 2600482997/2010

mobil: +420 777 654 354
email: info@classicblog.cz

Společnost je zapsána v OR vedeným u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 49962, datum zápisu 5. února 1997.