Sunbeam Supersports_9
auta, Lidé, Scéna, Styl, Závody, Zážitky / 30. března 2017

Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil for Steering Media

Sunbeam Super Sport a příběh o pořádných chlapech

Skutečný, opravdový požitek z řízení nabídne pouze staré auto. Takové, které zcela postrádá elektroniku, má přímé citlivé řízení, hrubé řazení a brutální motor. Mechanický koncert, tanec pro dva, mystické spojení, do kterého nemůže vstoupit nikdo další.

 

VYJASNĚNÍ POJMŮ

Mezi vámi, kteří čtete tyto stránky, se možná najde mnoho takových, pro kterých zní slovo veteránista poněkud nudně, podivně. Možná si představíte partu starých páprdů, kteří se během půl dne zvládnou tak maximálně dokodrcat se svou pragovkou na náměstí nejbližšího okresního města, aby si společně dali turka a dortík. Možná vám to slovo připomíná dobu minulou, možná má nádech jakési nejisté, upjaté nálady, prošpikované vzájemnými dohady o pravdivosti nějakého sto let staré informace, která vlastně nikoho nezajímá. Zřejmě je i pravda, že někteří takoví jsou. A to slovo je fakt divné, takže ho ani používat nebudeme. Pak ale existují i chlapi, kteří mají koule. A rozhodně tím nemyslím povrchní manažery, kteří si za roční odměny koupili přerenovovaný Mercedes a sami si nevymění ani olej.

Sunbeam Supersports_11

KAM PATŘÍŠ

Myslím tím fousaté strejdy známé jako Bentley Boys, kteří vezmou své meziválečné čtyřiapůlitrové trakaře a klidně s nimi ujedou 1000 kilometrů kvůli výstavě na zámku Dyck v Německu. Také frajery, kteří s Alfou 8C, Bugatti T35 nebo Aston Martinem Le Mans vražedným tempem projedou Itálii při Mille Miglia. Myslím tím vrásčité, šlachovité chlápky, kteří při Le Mans Classic krotí ohromné meziválečné Talboty nebo placatá mnohasetkoňová monstra ze 70. let. Nebo chlápky, kteří zrenovují Fiat S76 známý jako Turin Beast a jedou s ním po ose do Goodwoodu. Nebo ty, kteří vezmou American La France a vyrazí z Peking do Paříže. Do sorty těchto úžasných šílenců patří i jeden chlapík z Innsbrucku. Jmenuje se Johann Kofler a řídí Sunbeam Super Sport z roku 1930. Frajer v dobrém smyslu slova. Požitkář, co si umí užívat život, protože jinak by netahal 87 let starou závodní káru na sníh a led a netěšil se na každý další smyk.

Sunbeam Supersports_10

Johann se klasickým autům věnuje už desítky let, většinu času ho také živila. Možná mu táhne na 70, možná už patří mezi důchodce. Jenže Johann se rozhodně jako prototyp důchodce nechová a že by chtěl zpomalit, se také nezdá.

Poprvé jsem ho potkal před několika lety při zimní soutěži Planai-Classic. Nelze ho minout – nosí kožené kalhoty, leteckou bunda a ušanku s kožíškem – a zmiňovaný Sunbeam zase přehlédnout či přeslechnout. Pak jsem ho viděl znovu, při letní náročné soutěži Ennstal-Classic, které se účastnil v kategorii Race Car Trophy. Způsob, jakým řídí své auto, je fascinující. Během letošní zimní rallye jsme se trochu spřátelili a já měl tu čest s ním konečně v klidu promluvit.

Johann je skromný, zbytečně na sebe neupozorňuje, jedná s rozmyslem. O své ohromné sbírce klasických aut mluví jako o něčem samozřejmém, co nestojí za řeč, ale jakmile se téma stočí na Sunbeam, zajiskří mu v očích. Z celé sbírky je jeho nejmilovanějším strojem. Ostatně když ho sledujete, jak sebejistě ovládá drsnou starou mašinu, je vám hned jasné, že má všechno pevně v rukou.

Sunbeam Supersports_5 _38_4O4A2043 _24x_4O4A2071_16x_4O4A2132 x_MG_7376 _69x_4O4A1181

JE TO JÍZDA

Sunbeam opět prudce brzdí. Na pneumatikách má hřeby, vzadu dokonce řetězy, které si Johann sám upravil, aby na vysokou, úzkou pneumatiku pasovaly. Bez řetězů by neměl šanci, úzké horské silničky jsou pokryté ledem a sněhem, další navíc neustále padá. Johann zkušeně podřazuje a prudce přidává plyn. Motor řve z podélného výfuku. A Sunbeam letí smykem, který jezdec zkušeně krotí volantem. Teď mu asi zima není, protože ho hřeje adrenalin a má plné ruce (i nohy) práce, ale když za tmy stoupá horským úbočím, kde je -15° C, je to trochu něco jiného. Partnerka zůstává v hotelu. Nedivím se jí, do úzkého otevřeného kokpitu se vedle širokých Johannových ramen stejně vejde jen stěží a jízda pro ní zase tak zábavná není. Johann jede sám a znovu přidává plyn, aby se Sunbeam na sněhu zavlnil. Sám, jako přízrak z doby dávno minulé. Osamělý hrdina se svým burácejícím strojem.

Sunbeam Supersports_19

I když je Planai-Classic náročnou soutěží, Johann jede pro radost ze samotné jízdy. Kvůli esenci řidičství, která mu divoce plane z očí, kdykoliv se setkám s jeho pohledem. Zatímco si o oblažené svody zahřívá ruce navlečené v umaštěných vlněných rukavicích, na ošlehané tváři se mu roztahuje úsměv. Ptám se ho, jak zvládá fotobuňky a měření rallye. To už se vyloženě řehtá: „Nijak, rychloměr, otáčkoměr, tripmaster i stopky hned zamrzly. Jedu po citu.“

CO JE TO ZA AUTO?

Každému je snad jasné, že představovaný Sunbeam je naprostou raritou. Jedná se o vzácný model Super Sport, kterých v letech 1925 až 1930 vzniklo kolem 315 kusů. Závodní auta z doby před 2. světovou válkou mají svou jedinečnou auru. Jsou něčím mnohem výjimečnějším než poválečná klasika. Vyžadující sílu, zručnost, naprosté soustředění, jsou neředěnou řidičskou nirvánou. A nenechte si vysmát, na rozdíl od zmíněných pragovek či aerovek jsou to auta, která jedou! Není problém z nich vymáčknout rychlosti přes 150 km/h a umí docela dravě akcelerovat. Pokud ne v řeči čísel, tak pocitově určitě. A to je někdy mnohem víc. K těmto strojům musí člověk dozrát, mladý floutek s golfem GTI to těžko pochopí. A to je v pořádku.

Sunbeam Supersports_20

HISTORIE

Mladší generace možná ani nezná britskou automobilku, která pod názvem Sunbeam Motor Car Company Limited začala v roce 1900 vyrábět auta (původním byznysem byla obligátní stavba jízdních kol). Během První světové války Sunbeam produkoval své vlastní letecké motory a po skončení celosvětového průšvihu se vrhl do Grand Prix. Největší slávy si užil do první poloviny 30. let, pak postupně zanikl a zmizel ze světové mapy automobilek. V roce 1982 ho koupil Peugeot (skupina PSA). Dnes se s ním neděje v podstatě nic.

Zpět k Sunbeamu a do noblesních 20. let. V říjnu 1925 představila automobilka v rámci London Motor Show svůj sportovní model Sunbeam 3-litre, s nímž chtěla konkurovat Bentley o stejném objemu motoru. Sunbeam byl vybaven na tu dobu velmi pokrokovým řadovým šestiválcem, který v roce 1923 navrhl Vincent Bertarione s přispěním Georgese Roescha.

Masivní motor s blokem a hlavou odlitou z jednoho kusu se dvěma ventily na válec vynikal použitím dvojice vačkových hřídelí (DOHC), což byla důležitá vychytávka té doby. Šestiválec o objemu 2916 cm³ tehdy krmily dvojité karburátory Claudel Hobson. Zajímavostí bylo použití mazání se suchou klikovou skříní, přičemž olej byl čerpán z externí nádobky umístěné vedle motoru. Síla byla na zadní kola přenášena přes čtyřstupňovou, ručně řazenou převodovku.

První závodní Super Sporty s otevřenými karoseriemi od různých karosářů vyjely v roce 1925. S pomocí upraveného šasi modelu Sunbeam 16/50 je dal dohromady Louis Coatalen. Ve stejném roce dva třílitry vyrazili do Le Mans, kde jeden z nich dojel hned za vítězným vozem Lorraine-Dietrich. S rokem 1929 přišel i model přeplňovaný kompresorem. Ten jsem ale nikdy neviděl.

Vždy mě zajímají příběhy aut. Ta obyčejná často vymřou bez toho, aby si je někdo pamatoval. Sunbeam ne. Zkuste prohledat net, žádný podobný Super Sport nepotkáte. Má neurčitelnou hodnotu, není ho s čím porovnat. A tenhle se do prodeje určitě nechystá.

JAK K NĚMU PŘIŠEL

Johann ho objevil před více než 30 lety v jedné stodole v Severním Irsku. Částečně rozebraný vůz stál ve stodole už minimálně 40 let! Trvalo dva roky, než Johann od původního majitele získal všechny díly a mohl začít renovovat. A udělal to tím nejlepším možným způsobem – zachoval co nejvíc částí originálních. Například u karoserie ani není jasné, kdo jí vlastně postavil. Ve 20. a 30. letech vám karoserii na tovární šasi totiž zhotovily stovky firem. Opravy a renovace i tak trvaly deset let a od té doby ale Johann už jen jezdí. Už to bude zase dalších dvacet let. Mechanika si samozřejmě dělá sám, auto k němu přirostlo, zná ho jako své boty. Motor, který původně nabízel kolem 70 koní, má nyní zhruba 120 k – ano, to jsou výhody moderních technologií. Sunbeam není naleštěné auto do showroomu, Sunbeam je závoďák. Pokud ho při některém závodě potkáte, dívejte se pozorně. Vnímejte, jak voní, jak zní, jak se pohybuje. Zrovna totiž prožíváte velmi vzácný a krásný okamžik, který vám navždy zůstane.

Sunbeam Supersports_17

Celý článek vyšel v magazínu Speed 3/2017


Classic Blog

Classic Blog přináší kompetentní a fascinující příběhy nejen z automobilové historie, které podává moderní formou s využitím posledních trendů a technologií. Obsahově těží z autorské práce skupiny nadšenců, která neúnavně zpracovává příběhy klasických aut a jejich majitelů, avšak Classic Blog má mnohem širší přesah, neboť se věnuje také motocyklům, letadlům, lodím i dalším historickým strojům, které jsou objektem naší vášně pro vše, co má duši a je stále v pohybu.

Obchodní podmínky

Classic Blog je primárně obsahový web s akcentem na kvalitu. Připomínáme, že veškerý autentický obsah podléhá autorskému zákonu a je zakázáno ho šířit, případně tak lze učinit pouze se souhlasem majitelů. Classic Blog je určen především bonitní a inteligentní cílové skupině, což ho logicky znevýhodňuje v případném porovnávání návštěvnosti s mainstreamovými médii. Nemáme ambici s nimi soutěžit. I jeho financování jsme pojali jinak, než je hlavní proud – formou celoročního partnerství. Věříme, že tento model zajistí Classic Blogu dostatek financí pro jeho chod a hlavně pro další obsahové zlepšování. Pokud máte zájem se zviditelnit v souvislosti s tímto projektem, budeme rádi za kontakt na info@classicblog.cz

 

Kontakt

Provozovatelem webu www.classicblog.cz je společnost JB Praha, s.r.o
Nad úvozy 304, CZ-252 25 Zbuzany
IČ: 25104292, DIČ: CZ25104292

BANKOVNÍ SPOJENÍ:
FIO Banka, č.ú. 2600482997/2010

mobil: +420 777 654 354
email: info@classicblog.cz

Společnost je zapsána v OR vedeným u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 49962, datum zápisu 5. února 1997.