Legendy_2017_1
Akce a výstavy, auta, Scéna, Srazy, Události / 13. června 2017

Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil for Steering Media

Názor: pouťové Legendy 2017

Opět to přišlo. Mnohými opěvovaná, jinými zatracovaná. I s mnoha dalšími, kteří během víkendu na největší automobilovou pouť změnili názor. Ať už na kteroukoliv stranu. A přitom je to tak jednoduché…

 

Zatímco vloni jsem na Legendy vyrazil v sobotu v poledne a s partou přátel zůstal málem až do neděle, letos jsem mi stačilo sobotní odpoledne. Z profesního hlediska nemohu podobnou akci vynechat, ale jelikož jsem už letos viděl skutečně profesionální akce, nečekal jsem nic a byl otevřený ke všemu.

Co se mi líbí

Baví mě, že areál léčebny v Bohnicích je rozlehlý a zdaleka nevyčerpaný, díky čemuž je možné zde uskutečnit uzavřenou zkoušku, kde je možné předvést pořádnou jízdu. Se vším možným. To je další moment, za který jsem rád – laická veřejnost přičichne k vůni benzinu a oleje od celkem běžných rally aut až po autocrossovou bugynu nebo truck. Pestrost a fakt, že jízdy probíhají téměř pořád, je super.

Dobré je i to, že organizace pozve řadu známých osobností, které během víkendu představuje. Hodí se to k atmosféře akce. Baví mě i prolnutí moderních aut se starými, ale k tomu mám své výhrady a věřím, že by se to dalo rozvinout ještě do mnohem propracovanějšího modelu.

Jelikož se na Legendách vždycky ztrácím (je to areál psychiatrické léčebny, takže se nelze zase tak divit), potěšily mě všudypřítomné mapky. Po pár minutách jsem ve spleti různých stánků s občerstvením (většinou „česká“ klasika – ohromné pánve, nepoživatelné smažené pečené halušky, nudle, klobásy atd.) alespoň zorientuji. Fronty jsou všude, to se asi nedá vychytat nikdy, ale nebylo to tak hrozné. Chybějící alkohol hodnotím spíš pozitivně.

Největší pecky

Co mě bavilo? Ukázat jakoukoliv Paganiho věc je vždycky boží, i když stojí na podiu daleko od lidí (což je asi dobře). Takže Huayra jednoznačně nejzajímavější nová věc, co se ukázala. Ze starých? Úžasná česká Miura ve skvělé barevné kombinaci, Ferrari 275 GTB a DeTomaso Mangusta, vše od jednoho sběratele, který má vkus.

Pak Alfa 6C z principu, ale ta vystavená mě zase tak neoslovila (už jsem jich letos viděl příliš). A pak trucky v americké sekci – ten Peterbilt i Kenworth, který mě už jednou svezl! Paráda, pořádná, skutečná auta! Nelze nezmínit jedinečné Aston Martiny, které předvedl Filip Turek, leč bohužel nikdo z lidí z ulice zřejmě netušil, o jaké rarity se jedná.

Další nová auta? Nešel jsem na autosalon, zajímají mě spíš ty starší kousky, takže nemohu soudit, protože jsem si jich upřímně nevšímal, nebo jen minimálně. Vím, že jdu mimo proud, protože zrovna na nových autech jsou Legendy (i díky absenci domácího autosalonu) postavené a budou v budoucnu ještě výrazněji. Když bych chtěl být milý, tak se mi líbila auta na stánku Mercedesu, většina kromě makety závoďáku a menších věcí, co hrabou předními koly a nemají právo na třícípou hvězdu na kapotě.

Co mě nebavilo

Jsem z podstaty kritik a poslední dobou mi to jde čím dál líp. A na adresu Legend si neodpustím poznámky hlavně k expozicím klasických aut. Fakt, že je z toho stále větší pouť, asi nějak dávám a chápu to. Není sranda to celé uskutečnit a někdo to musí zaplatit. I proto se mezi „legendy“ pletou stánky s nejrůznějším tuningem a tuzingem a každý, kdo má v našem malém mediálním světě dostatečně ohebnou páteř se snaží přihřívat svou polívku. Ok, to respektuji, však jsem tam šel z vlastní vůle.

Jenže ta masovost, která mnohým tolik imponuje (hlavně importérům, kteří do toho jdou), mě naopak nebaví. Možná už jsem z toho prostě vyrostl nebo jsem to celé nepochopil, ale já prostě nemám rád davy, které obdivují naleštěné kopie originálů a ani o tom nevědí. A Legendy jsou záležitost pro masy. Ano, přilákají řadu profíků a lidí, kteří scénou aut skutečně žijí a dýchají, ale zároveň jsou pouťovou atrakcí, která trochu devalvuje skutečné kouzlo automobilizmu staré školy (s respektem k nové).

Nejlepší scéna

Jednoznačně Ameriky. Ano, v oblasti, která byla letos vyhrazená americkým automobilům, panovala nejlepší atmosféra. Chlapi z Chrom & Plameny, kteří si to vzali společně s dalšími na starost, byli skoro jediní (kromě různých dealerství nových aut, jež si z Legend udělali přenosný den otevřených dveří), kdo využil příležitosti. Vezměte to jednoduše. Máte plac, kde vystavíte káry a kam vám někdo přivede desítky tisíc lidí (letos prý až 40t). Co s tím uděláte? Můžete upachtěně sedět na režisérských židlích mezi auty, nebo z toho vykřesat show. U amerik se to povedlo – každého příchozího roztančil rock´n´roll nebo rockabilly, expozice byla pestrá, vkusná, smysluplná a vždycky jste narazili na někoho, kdo se vás ujal nebo alespoň něco dělal. Italská sekce by se mohla stydět, BMW (ach ta Alpina B3 E30!!!) či japonské káry (a navíc celkem zajímavé) stály víceméně v koutě bez ladu a skladu.

Ačkoliv oceňuji informační štítky, rád bych věděl něco víc – sekce by potřebovala své šéfy, program. Jinak je to jen procházka parkoviště víceméně zajímavých aut zaparkovaných v parku, což lze vidět při každé lepší akci na starém ringu. Já vím, tohle bylo v Praze…

Čistého vína

Neberte mě špatně. Ač kritizuji a prskám (měli jste mě vidět na místě), chovám velkou úctu a respekt k týmu Lubora Kose, který ten celý kolotoč jménem Legendy přivedl k životu. Není to žádná sranda a za to, že šíří automobilovou kulturu mezi „normální“ lidi, si zaslouží velký dík. Fandím mu i do dalších ročníků, protože v rozvoj akce věřím – má stabilní zázemí a v podstatě do jisté míry simuluje autosalon nových aut, který v ČR už pár let chybí. Ale směr, kterým Legendy směřují, se prostě neztotožňuje s mým smýšlením a způsobem, jakým vnímám svou největší životní vášeň.

Slova mohou sice vyjádřit mnoho, ale až pokud jsou doplněny obrazem, tvoří komplet. Jelikož jsem vám sdělil všechno, co jsem chtěl, nezbývá než si užít obrazovou připomínku letošních Legend od našeho Ondry Kroutila. Vyfotil to, co chtěl, nic jsem mu nediktoval, takže tím to je asi jasné…


Classic Blog

Classic Blog přináší kompetentní a fascinující příběhy nejen z automobilové historie, které podává moderní formou s využitím posledních trendů a technologií. Obsahově těží z autorské práce skupiny nadšenců, která neúnavně zpracovává příběhy klasických aut a jejich majitelů, avšak Classic Blog má mnohem širší přesah, neboť se věnuje také motocyklům, letadlům, lodím i dalším historickým strojům, které jsou objektem naší vášně pro vše, co má duši a je stále v pohybu.

Obchodní podmínky

Classic Blog je primárně obsahový web s akcentem na kvalitu. Připomínáme, že veškerý autentický obsah podléhá autorskému zákonu a je zakázáno ho šířit, případně tak lze učinit pouze se souhlasem majitelů. Classic Blog je určen především bonitní a inteligentní cílové skupině, což ho logicky znevýhodňuje v případném porovnávání návštěvnosti s mainstreamovými médii. Nemáme ambici s nimi soutěžit. I jeho financování jsme pojali jinak, než je hlavní proud – formou celoročního partnerství. Věříme, že tento model zajistí Classic Blogu dostatek financí pro jeho chod a hlavně pro další obsahové zlepšování. Pokud máte zájem se zviditelnit v souvislosti s tímto projektem, budeme rádi za kontakt na info@classicblog.cz

 

Kontakt

Provozovatelem webu www.classicblog.cz je společnost JB Praha, s.r.o
Nad úvozy 304, CZ-252 25 Zbuzany
IČ: 25104292, DIČ: CZ25104292

BANKOVNÍ SPOJENÍ:
FIO Banka, č.ú. 2600482997/2010

mobil: +420 777 654 354
email: info@classicblog.cz

Společnost je zapsána v OR vedeným u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 49962, datum zápisu 5. února 1997.