Audi_113
V pohybu / 21. března 2020

Text: František Vahala, Foto: Ondřej Kroutil

Audi UW Front Cabriolet Gläser: z velké dálky

Vzácné Audi UW Front v otevřeném provedení nemělo jednoduchou cestu životem. Ačkoliv celá jeho historie není známá, stačí zmínit, že nedávno prodělalo skutečně dlouhou cestu – z Arménie až do Česka, kde nyní hledá nového majitele.

Audi_predvalka_12

Automobily zaniklého koncernu Auto Union zasluhují dle mého názoru víc pozornosti, než se jim dostává. Pojďme to trochu změnit, protože vozy značek Horch, Audi, Wanderer či DKW za to skutečně stojí. Příkladem budiž raritní Audi z roku 1933 s pohnutým osudem. Přijelo k nám zdaleka a my tomu pomohli…

Když jsem býval mladší, automobily Auto Union (a obecně meziválečné či předválečné vozy) mi zase tolik neříkaly. Je to zcela logické. Jak už dávno moudře prohlásil jeden starý gentleman, když při zastávce na kávu při rallye Sachsen-Classic čistil kapající karburátor svého Horchu, vše souvisí s věkem – člověk narozený v 80. letech logicky inklinuje k tehdejším autům z plakátů (většinou placatým a italským), ale ten, kdo se narodil před válkou či během ní, vzpomíná na starší vozy. Postupem času se z teenagera stane dospělý muž, následně stárne, přibývá zkušeností, ale zároveň se rozšiřují obzory zájmu.

Netrvalo mi dlouho a před- a meziválečné vozy mě začaly zajímat víc než poválečná technika. Zejména v automobilech ze 30. let spatřuji vrcholnou eleganci, dostatečnou technickou vyspělost, úchvatná technická i estetická řešení, skutečný, ryzí zážitek z jízdy. Zatímco na výstavách a soutěžích elegancí často obdivujeme Alfy Romeo, Bentleye, Delahaye, Talboty či Bugatti, docela nedaleko od naší domoviny existoval ohromný průmyslový komplex, který vyráběl vozy minimálně srovnatelné. Jelikož jsem z Litoměřic na severu Čech, mám k němu ještě blíž.

A to z prostého důvodu: nedaleké německé Sasko bylo už počátku kolébkou automobilů – vyráběla se zde celá řada různých strojů. Nejvýraznější postavou místního automobilového průmyslu byl jistě August Horch, který stál za mnoha různými projekty. Založil značku Horch a následně, v roce 1909, dokonce i Audi. Právě Audi je jednou ze značek, které v létě roku 1932 zformovaly slavný a velký koncern Auto Union, sloučený z různých obchodních společností, mezi nimiž byly nejdůležitější čtyři – zmíněné Audi, Horch, Wanderer a DKW. I přesto, že čtyři německé značky byly začleněny pod společnou střechu (v podobě akciové společnosti), i nadále pokračovaly ve výrobě vozidel pod vlastními názvy. Ovšem zcela logicky došlo k centralizaci technologického vývoje – například do některých modelů Audi byly instalovány motory Horch nebo Wanderer.

Audi_86 Audi_88 Audi_67 Audi_58 Audi_72 Audi_63

Pokud vás tato konkrétní historie, či přímo osoba pan Horcha zajímá, rozhodně doporučujeme navštívit jeho muzeum, které se nachází v původním výrobním komplexu ve městečku Zwickau (cca 150 km z Prahy). Rozsáhlé sbírky a skvěle zpracovaná historie vás určitě okouzlí. Dozvíte se například něco o tom, že východoněmecký průmysl zažíval na začátku 30. let rozkvět, díky němuž vznikla celá řada zajímavých modelů.

Mezi ně jistě patří i Audi UW Front, které se ve verzích 220 a 225 (podle objemu motoru 2,0 a 2,25 litru) vyrábělo právě v továrně Horch. V roce 1933 se UW Front stalo prvním evropským vozem, který kombinoval pohon předních kol se šestiválcovým motorem. Původní vůz (220) byl poháněn řadovým šestiválcem OHV o objemu 1950 cm³ a dosahoval maximálního výkonu 40 k při 3500 ot./min. Zkratka UW pak vysvětluje další technickou zvláštnost: umegkehrter Wanderer doslova znamená „otočený“ Wanderer a v praxi to znamená, že Audi využívalo motor Wanderer, otočený o 180 stupňů tak, aby převodovka, umístěná před motorem, mohla pohánět přední kola. Když to vezmu detailně, motor byl vlastně uložen za přední nápravou – což ale u tehdejších vozů bylo dost běžné.

Model UW Front byl během 30. let v podstatě jediným sériově vyráběným Audi. Z celkových 1817 vozů vznikaly různé typy dle použité karoserie, od čtyřdveřové sportovní limuzíny až po dvoudveřový kabriolet.

A pak tu byly karosárny, v případě modelu UW Front hlavně Gläser z Drážďan. Tu už v roce 1864 na Rampische Straße založil Carl Heinrich Gläser jako dílnu na stavbu kočárů a saní. Vysoká kvalita se brzy podepsala i na získání zakázek od královských maštalí. V roce 1898 se stal spolumajitelem jistý Friedrich August Emil Heuer, Gläserův zeť, který se do té doby věnoval hlavně kovařině. Samotný Gläser zemřel v roce 1902.

Emil Heuer společnost dále rozšířil a v roce 1913 všechny operace sjednotil v továrně na Arnoldstraße 16/24 v Drážďanech-Johannstadtu. Vzhledem k expanzi – společnost zaměstnávala přes 200 lidí a disponovala nejmodernějším vybavením – to bylo skutečně nutné. Brzy došlo i na konstrukce karoserií pro zvučné značky (všechny možné). Základem byla tradičně dřevěná kostra, obložená nejprve látkou. Nebo na základě patentu Weymann flexibilní tkaninou, později pak samozřejmě i z kovu. Gläser vyráběl klasické typy karoserií jako je phaeton, coupé, landaulet, limousine, pullman nebo cabriolet.

Audi_predvalka_15

V podnikání pokračovali i synové Emila Heuera, Georg a Erich, přičemž první jmenovaný se věnoval hlavně automobilovému průmyslu. Právě kabriolety ze 30. let se vyznačovaly harmonickými liniemi a vyváženou symetrií a dosáhly velkého věhlasu. Gläser byl známý i díky snadno použitelnému a funkčnímu mechanismu skládací střechy, na který firma vlastnila několik patentů.

Ne vše šlo ovšem tak hladce. Poté, co se kvůli zrušení velké zakázky od General Motors dostala společnost do finančních potíží, spáchal Georg v roce 1932 sebevraždu. Během druhé války se Gläser-Karosserie GmbH zaměřila na výrobu pancířů a karoserií pro válečné vozy, ale i součástí pro letadla (například držáky kanonů pro Messerschmitt Bf 109 či gondoly pro uložení motoru v Messerschmittu Me 262, neboli „vlaštovce“). Při náletu 13. a 14. února 1945 byla továrna společnosti Gläser z větší části zničena.

A právě to je dnes problém. Představený vůz se totiž zmíněnou karoserií pyšní a navíc je zde několik otazníků. Historie před koupí vozu v roce 1984 v Královci (hlavní město Kaliningradské oblasti, dnes enklávy Ruské federace) je totiž více než nejasná. Jisté je jen to, že vůz někdo po válce rozebral (což se s německými vozy běžně dělo kvůli tomu, aby je majitelům nesebrala vláda) a schoval. Předchozí majitel ani netušil, jaký unikát doma má, natož aby znal jeho starší historii.

Při pátrání nepomohlo ani oficiální muzeum Audi či odborníci z oboru. Všichni se shodli na tom, že se nejedná o auto ze sériové výroby, protože takové prostě neexistovalo. Za prvé má ve výbavě spoustu věcí, které se objevovaly až později u jiných modelů (například mávátka zabudovaná v rámu čelního skla, vnitřní rám volantu, kožené čalounění, mlhovka, drátěná kola atd.) a za druhé má třílitrový motor.

Buď se tedy jedná o jakýsi one-off koncept, vyrobený pro někoho na zakázku – vzhledem k roku výroby 1933, kdy se v Německu dostala k moci NSDAP, je pravděpodobné, že byl vyroben pro některého z nacistických pohlavárů. Obyčejný člověk by si ho těžko objednal a své vypovídá i symbol orlice a hákového kříže na přívěšku klíčku od vozu.

Druhou verzí příběhu je, že na voze někdo během války nebo těsně po ní udělal úpravy. To je ale málo pravděpodobné i vzhledem ke štítkům Gläser a Luxus Cabriolet (protože drážďanská karosárna vyráběla i obyčejné kabriolety), napovídajících, že v této specifikaci vůz vyjel už z výroby. V každém případě se jedná o unikát.

 Audi_126 Audi_předválka Audi_105  

A navíc – i přesto, že oddělení klasických aut v Ingolstadtu dostalo číslo motoru, karoserie i převodovky, nenašlo o voze žádné záznamy. To ostatně není zase tak výjimečné, válka prostě vzala s sebou mnoho dokumentů. Ralf Friese, odborník na vozy Audi, který dokonce sepsal i publikace o různých typech, sám přiznal, že vůz je jako duch – prostě o něm nejsou záznamy. Majitel se svým synem bude i nadále pátrat, ale bohužel to vypadá, že rozkrýt historii unikátního vozu bude velmi složité, ne-li nemožné.

Renovaci, která je mimochodem velmi kvalitní a povedená, prováděl víceméně svépomocí majitel vozu, Avetik Pandeyan, přímo v Arménii. Skutečné práci se věnoval celý život, a když se stal mistrem svého řemesla, rozhodl se k renovaci svého nejvzácnějšího vozu. Vůz byl sice víceméně kompletní, vše, co chybělo (například sklopný „B-sloupek“), se vyrobilo přesně podle originálního dílu. Po sedmi letech tvrdé, houževnaté práce se z vraku stal krásný vůz, samozřejmě vyvedený v původní barevné kombinaci – tedy černé se světlým interiérem.

Jestli se vám vůz líbí na fotkách, v reálu je ještě přitažlivější. Tvarově skutečně vyvážený, elegantní, s jemnými liniemi, přecházejícími od skloněné masky chladiče až po zadní část. Složit střechu je otázka několika vteřin, systém je skutečně funkční a snadno ovladatelný – zvládne ho jeden člověk. Z bočního pohledu je hned jasné, že tento vůz byl jako kabriolet navržen, že se nejedná o kupé s uříznutou střechou. Elegance ze všech úhlů.

Audi_predvalka_4 Audi_103 Audi_122 Audi_51 Audi_42 Audi_38

Třílitr naskakuje a výfukové potrubí vypouští obláček kouře. Když s majitelem projíždíme okresní silnicí, sleduji páku řazení, trčící z palubní desky. Řazení není vůbec synchronizované a vyžaduje ten správný – nepříliš rychlý ani pomalý – grif. A samozřejmě i zručnost a sílu. Neustálé korekce směru jsou běžné, ale jakmile odřazujeme na nejvyšší rychlost, tedy čtyřku, vůz plynule a komfortně zdolává českou silnici. Interiér je dostatečně prostorný a je znát, že vůz touží po tom, aby spálil co nejvíc benzinu, aby se rozjezdil.

Ostatně velkou vzdálenost již urazil – celkem 3700 kilometrů z Arménie přes Gruzii, trajektem přes Černé moře, následně přes Bulharsko, Srbsko, Maďarsko, Slovensko do Česka. Jenže to jel samozřejmě v uzavřeném trajleru. Nyní si pomalu zvyká na svou novou domovinu a čeká na nového majitele – ten aktuální se po zralé úvaze rozhodl vůz prodat, aby se mohl věnovat dalšímu skvostu: meziválečnému Horchu, na němž chce dál pilovat své schopnosti. Pokud vás vůz zaujal, kontaktujte redakci pro bližší informace a spojení s majitelem.

Audi_predvalka_20

Raritní Audi je jako přízrak. Najednou tu stojí, jezdí, předvádí své tvary. Ať už na výstavě ve Stuttgartu, či na návsi malé vesnice u Prahy, všude budí pozornost. Ale jeho příběh zůstává stále zakryt rouškou tajemství, kterou asi jen tak někdo neodkryje…

Celý příběh vyšel v magazínu Octane 5.

Další informace o vozidle naleznete zde.


Classic Blog

Classic Blog přináší kompetentní a fascinující příběhy nejen z automobilové historie, které podává moderní formou s využitím posledních trendů a technologií. Obsahově těží z autorské práce skupiny nadšenců, která neúnavně zpracovává příběhy klasických aut a jejich majitelů, avšak Classic Blog má mnohem širší přesah, neboť se věnuje také motocyklům, letadlům, lodím i dalším historickým strojům, které jsou objektem naší vášně pro vše, co má duši a je stále v pohybu.

Obchodní podmínky

Classic Blog je primárně obsahový web s akcentem na kvalitu. Připomínáme, že veškerý autentický obsah podléhá autorskému zákonu a je zakázáno ho šířit, případně tak lze učinit pouze se souhlasem majitelů. Classic Blog je určen především bonitní a inteligentní cílové skupině, což ho logicky znevýhodňuje v případném porovnávání návštěvnosti s mainstreamovými médii. Nemáme ambici s nimi soutěžit. I jeho financování jsme pojali jinak, než je hlavní proud – formou celoročního partnerství. Věříme, že tento model zajistí Classic Blogu dostatek financí pro jeho chod a hlavně pro další obsahové zlepšování. Pokud máte zájem se zviditelnit v souvislosti s tímto projektem, budeme rádi za kontakt na info@classicblog.cz

 

Kontakt

Provozovatelem webu www.classicblog.cz je společnost JB Praha, s.r.o
Nad úvozy 304, CZ-252 25 Zbuzany
IČ: 25104292, DIČ: CZ25104292

BANKOVNÍ SPOJENÍ:
FIO Banka, č.ú. 2600482997/2010

mobil: +420 777 654 354
email: info@classicblog.cz

Společnost je zapsána v OR vedeným u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 49962, datum zápisu 5. února 1997.